Rustem Pasha

Informace o Rustemu Pashovi:

Z historie:

Rüstem Paša, také Rüstem Paşa Opuković, Rüstem Paşa Čigalić, Damat Rüstem Paşa (1500 nebo 1507 Butmir, Sarajevo ^[1] – 10. července 1561 Istanbul) byl za vlády sultána Sulejmana I. 38. a 40. velkovezírem (sadrazam) Osmanské říše, vrchním velitelem (serasker) osmanských vojsk a sultánovým zetěm (dāmād). Byl bratrem osmanského velkoadmirála Sinana Paši

Pocházel z velmi prostých poměrů, jako dítě nalezl existenční zajištění v osmanské armádě. Později byl přijat do Enderunu, školy pro vojáky, správní úředníky a státní hodnostáře, která byla součástí paláce Topkapı (byla založena jako multikulturní vzdělávací systém; vyučovala se zde teologie, matematika, ekonomie, historie, práva, strategie, ale i filozofie, literatura a hudba). Při konvertování k islámu mu bylo dáno jméno Rüstem, tedy "bojovník", "ten, který nezná strach". V roce 1526 se zúčastnil bitvy u Moháče jako silāḥdār (jízdní obrněnec a zbrojíř). ^[3] Silahtarové byli elitní částí osmanské armády, v bitvě obklopovali sultána jako jeho osobní garda. Jejich členem se mohl stát jen ten, kdo prokázal mimořádnou odvahu a spolehlivost. Brzy nato byl Rüstem jmenován správcem sultánových stájí a vrchním štolbou (mirahur-i evvel ağa, rikâb-dâr), měl významné hospodářské pravomoci a doprovázel sultána na cestách.
^{[
Smrt Ibrahima Paši
Ve té době také Sulejman pověřil Rüstema výchovou svých synů Mehmeda, Selima, Bayezida a Cihangira - byl tak sultánově rodině tak blízko jako velkovezír Ibrahim Paša a je možné předpokládat určitou rivalitu i to, že sultánova manželka Hürrem Sultan využila Rüstema jako spojence v mocenské hře. Okolnosti Ibrahimovy smrti (1536) byly ale mnohem složitější. Osudným se mu stala zejména tajná jednání s vyslanci jiných mocností a to, že během perského tažení používal titul a pečeť "Sultán Ibrahim". [5] Podle legendy Rüstem připravil pád Ibrahima Paši, aby sám vzápětí zaujal jeho místo. To ale nebylo možné. Podmínky jmenování hodnostářů byly totiž jasně stanoveny řádem a důsledně dodržovány. Velkovezíra mohl nahradit jen první vezír a tím byl v té době Albánec Ayas Mehmed Paša. Když v roce 1539 při morové epidemii zemřel a jeho nástupce Mustafa Paša také už nebyl naživu, stal se velkovezírem sultánův švagr Çelebi Lütfi Paša. Ten byl v roce 1541 Sulejmanem pro nevhodné chování suspendován a poslán do vyhnanství a na jeho místo nastoupil Hadim (eunuch) Süleyman Paša. O tři roky později došlo během zasedání divanu k prudké hádce mezi ním a prvním vezírem Hüsrevem Pašou. Sultán Sulejman oba poslal do vyhnanství a novým velkovezírem jmenoval dosavadního druhého vezíra: Rüstema. Stalo se tak 28.listopadu 1544, osm let po Ibrahimově smrti. Rüstem tedy nepřeskočil jediný stupínek a jeho kariéra se odvíjela přesně v souladu s platným řádem: od mirahura přes sandžakbeje Teke, bejlerbeje Diyarbakıru až po místodržícího Anatolie v roce 1538 (tehdy jedna ze dvou nejvýznamnějších administrativních oblastí osmanského státu; téměř celé území dnešního Turecka).
Smrt Şehzade Mustafy
Zjednodušeně bývá interpretován i Hürremin a Rüstemův podíl na smrti Sulejmanova syna Mustafy. I v tomto případě předcházel dlouholetý boj o moc mezi otcem a synem, vedoucí nutně k dvojvládí a vnitřní destabilizaci státu, podporované zahraničními mocnostmi (především císařem, Benátkami a perskými Safíovci). [6] Zlomovým okamžikem byl pokus části armády izolovat stárnoucího sultána v Dimetoce (řecky: Didymóteicho) a nastolit Mustafu na trůn. Mustafova tajná korespondence s Peršany nesoucí jeho pečeť a podpis "Sultán Mustafa" je dodnes součástí archivu v Topkapı. [7] Sulejman měl jistě na paměti i boj mezi jeho otcem Selimem a dědem Bayezidem, který skončil Bayezidovým sesazením a jeho smrtí v roce 1512. Proto své rozhodnutí o Mustafově osudu konzultoval - tak jako v případě Ibrahim - s tehdy nejvyšší právní autoritou Ebussuudem Efendim. [5] [8] V roce 1552, kdy se chystalo tažení proti Peršanům, jmenoval Sulejman Rüstema seraskerem (vrchním velitelem) osmanských vojsk. Část armády podporující Mustafu toto jmenování odmítla a zpochybnila tím i Sulejmanovu autoritu. Sulejman poté výpravu přesunul na následující rok "s ohledem na blížící se zimu". V září 1553 povolal Mustafu do vojenského tábora v údolí Ereğli u Konye a dal ho popravit. Není jasné, zda toto rozhodnutí ovlivnila i smrt Sulejmanova oblíbence, Hürremina syna Mehmeda, který zemřel přesně o deset let dříve, poté co se stal místo Mustafy sandžakbejem v Manise. Protože část armády před perským tažením neuznala Rüstema jako vrchního velitele, mluví některé dobové prameny o jeho neschopnosti velet. [9] Podobnému odporu musel čelit i Rüstemův bratr Sinan ve své funkci admirála osmanského loďstva, ačkoli do roku 1553, kdy zemřel, dosáhl řady vítězství u břehů Afriky a Itálie a francouzští současníci ho líčí jako "schopného válečníka s ušlechtilým srdcem" [10]. Podle některých historických pramenů nebyla příčinou odporu vůči oběma bratrům jejich nekompetentnost, ale Rüstemova snaha reformovat nákladný armádní systém tak, aby byl efektivnější a snáze kontrolovatelný. [11][12] Po Mustafově popravě došlo ke vzpouře části armády, především v jeho sandžaku Amasya. Sulejman vzhledem ke své ještě neupevněné pozici proto Rüstema obětoval a v říjnu 1553 jmenoval velkovezírem Albánce Kara Ahmeda Pašu. [6] Zajímavé ale je, že Rüstemovi ponechal ostatní pravomoci a v roce 1554 ho pověřil, aby koncipoval smlouvu s Peršany, která za výhodných podmínek stabilizovala osmanskou východní hranici. Ani ne za dva roky, 29. září 1555, Rüstem opět zaujal své místo. Tentokrát byl velkovezírem až do své smrti v roce 1561. Vládl tak déle než Ibrahim Paša a většina jeho předchůdců i nástupců. [9]}Důležitým mezníkem v Rüstemově životě byl sňatek s jedinou sultánovou dcerou Mihrimah, uskutečněný z rozhodnutí Sulejmana v listopadu roku 1539. Byl jistě především mocenskou aliancí, spekuluje se o intrikách haseki Hürrem Sultan a o tom, že jako Sulejmanův zeť (dāmād) získal Rüstem výsadní postavení u dvora. Sultánovo rozhodnutí bylo ale zároveň projevem velkého uznání a důvěry. Rüstem v té době už osvědčil své mimořádné schopnosti ve správní a finanční sféře jako třetí vezír a bejlerbej Anatolie. Sultán si ho vážil jako vychovatele svých synů i pro jeho loajalitu a bystrý úsudek. Sňatek s Mihrimah byl jen logickým potvrzením této skutečnosti. Také Rüstemův tehdy už značný majetek sehrál asi svou roli. Výše mehiru, tedy majetkového vkladu, který přináší ženich do manželství pro svou budoucí ženu, byl v tomto případě víc než úctyhodný. ^[4] Oproti mnoha mýtů kolem tohoto manželství jsou fakta střízlivější a naznačují, že v něm nechyběla úcta a důvěra. Mihrimah čerpala ze zkušeností svého muže v politických a finančních záležitostech a v kritických okamžicích ho bezvýhradně podporovala. Dokazuje to i dopis, který napsala otci v období, kdy byl Rüstem po Mustafově smrti v roce 1553 zbaven úřadu velkovezíra a žil v nemilosti v Üsküdaru.
Na rozdíl od vztahu Sulejmana a Hürrem, o kterém se můžeme mnoho dozvědět z jejich rozsáhlé korespondence, dokumentují manželství Mihrimah a Rüstema především činy. Tak víme, že Rüstemův bratr Sinan byl roku 1553 pohřben v mauzoleu üsküdarské mešity Mihrimah Sultan - obdivuhodný důkaz manželské solidarity v době, kdy Rüstemova existence, nejen ta politická, visela na vlásku. Dalším důkazem je nadační listina Rüstema Paši z roku 1561, v níž ustanovuje Mihrimah jako vykonavatelku své poslední vůle a také jako svou následnici ve funkci správce nadačního fondu (vakıfu) Hürrem Sultan. ^[7] Odkázal jí i většinu svého jmění s přáním, aby realizovala některé jeho charitativní projekty a stavbu mešity nesoucí jeho jméno, která byla největším snem posledních let jeho života. Mešita patří ke skvostům architektury Velkého století.
V protikladu k fabulacím televizních seriálů není v životě Mihrimah Sultan doložen jiný muž než Rüstem. Historické prameny zmiňují ale v souvislosti s její charitativní činností architekta Mimara Sinana. Pro Mihrimah, Sulejmana a Rüstema Pašu vytvořil svá nejkrásnější díla, většinou nadační stavby religiózně sociálního charakteru, külliye. První takový komplex, Mešita princů (Şehzade Camii), objednaný samotným panovníkem, byl věnován památce Sulejmanova a Hürremina syna Mehmeda. Stavěl se v letech 1543-48 a je považován za jeden z nejkrásnějších Sinanových projektů vůbec. Dalšími proslulými nadačními díly jsou Süleymaniye (1550-58), Rüstempaşa Camii (1561-63?) s nádhernou majolikovou výzdobou z Izniku, Mihrimah Sultan İskele Camii v Üsküdaru (v asijské části Istanbulu, 1543-1548) a mešita Mihrimah Sultan u Edirnské brány (Edirnekapı Camii, v evropské části Istanbulu, 1562/63–1565 nebo 1570). ^[4] Mihrimah ovlivňovala, především v pozdějším věku, politická rozhodnutí svého otce a také svého bratra Selima, ale vždy zůstávala v pozadí. Manželství s Rüstemem bylo pro ni v tomto ohledu velkou školou. Přispělo jistě i k její schopnosti zacházet s financemi - jak při správě a zakládání nadačních fondů, tak i při podporování některých otcových a bratrových záměrů z jejích vlastních prostředků. Tím zároveň vždy upevňovala své postavení v mocenské hierarchii.
O dětech Mihrimah a Rüstema Paši mnoho nevíme. Nejpodrobněji se píše o jejich dceři Ayşe Hümaşah (Ayşe Hanım Sultan), narozené roku 1541. Její potomci, Rüstemovi vnuci a pravnuci, už ale do dějin osmanského státu nijak výrazněji nezasáhli. Jeden ze synů Mihrimah a Rüstema je pohřben vedle svého otce v jeho mauzoleu v zahradě Mešity princů (Şehzade camii). Zemřel o rok dříve než jeho otec při epidemii. Dva bezejmenné hroby v mešitě Mihrimah Sultan v Üsküdaru připomínají další syny, snad Murada (narozen 1545) a Mehmeda (1547). Vedle nich je i hrob Osmana Beye, Rüstemova syna z předchozího manželství (jméno jeho matky není známé). ^[13
Ze seriálu:
Rüstem je jeden z paşů Omanské říše. Dle některých zdrojů to byl strážce pokladnice, takový správce financí a také oblíbený politik Haseki Hürrem Sultan, což právě tato skutečnost nebyla popřena.

Rüstem je postarší, zatrpklý muž. I on baží po moci jako většina lidí a slouží sultánově manželce, matce pěti dětí, která má občas menší "problémy" s jistými konkubínami.
Dříve sloužil především sultánovi a staral se i o Mihrimah Sultan, která se občas chtěla projet na koni. Jeho skutečným pánem však byla žena, jejíž byl oblíbenec.

Poté, co se v paláci objevila Firuze Hatun(Hümeyra) a sultánovi zatemnila mysl, když se do ní naprosto bláznivě zamiloval, měla Hürrem menší těžkosti s tím, která z nich dvou se dostane k sultánovi na halvet.

Rüstem byl odvážný muž, a tak své paní pomáhal. Nejdříve dal uspávadlo do jídla Firuze a chystal se jí shodit z balkónu. Žena přežila jen díky Nigar kalfě, jež ji zachránila a paşu přemluvila.

Hürrem byla naprosto zničená a zuřivá. Po dalších pokusech požádala Rüstema, aby Firuze v lese zlomil vaz.
Bez jakýchkoli okolků se to rozhodl udělat, ale zastavil se, Firuze je perská princezna!
Perské tetování na jejím krku bylo zlé, sultánovi nepřátelé. Ten znak jí mohl zkazit život a měla by přijít o hlavu, ale kvůli sultánově lásce pouze odešla z paláce. Navždy?

Prozatím se toho více nedá říct. Doposud byl jen ve 3.Sérii seriálu, která se rozjíždí a je v tureckém jazyce.

A to je vše

Mihrimach- jediná Sultánova dcera , jeho Slunce

Nyní vám řeknu něco o Mihrimach:

Z histrie :
Mihrimah Sultan (21. března 1522, Istanbul, Osmanská říše – 25. ledna 1578, Istanbul, Osmanská říše) byla dcera osmanského sultána Sulejmana I. a jeho manželky Hürrem Sultan.^[1]
26. listopadu 1539 se ve věku sedmnácti let provdala za sandžakbeje Anatolie Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. Měla s ním čtyři děti.
Pohřbena je v Sulejmanově mešitě (Süleymaniye Camii) v Istanbulu. ^[2][

Ze seriálu:

Mihrimah je jediná dcera sultána Sulejmana chána. Je jeho jedinou dcerou a zároveň i jedinou dcerou Haseki Hürrem Sultan, která má kromě ní ještě čtyři bratry, z nichž je jeden starší než Mihrimah. Také má Mihrimah jednoho nevlastního, prince Mustafu, který je synem Hürreminé konkurentky.

Hürrem se dozvěděla, že je těhotná a nedávala si jinou možnost, než že bude mít opět syna. Chlubila se tím komukoliv jakýmkoliv způsobem, hlavně, když všem svým nepřátelům zkazila náladu.

Nadešel den porodu a mezitím, co se Hürrem modlila za syna, Mahidevran si přála její smrt nebo narození dcery. Sultán nemohl nijak podpořit Hürrem, neboť byl právě na výpravě.

Hürrem po porodu usnula a poté, co se probrala, si vzala do náručí "svého syna" a málem všechny seřvala za to, že se jí narodila dcera. Nakonec však ji vzala k sobě, a i když ji odmítala zprvu, poté ji přijala a byla ochotná chránit přede všemi.

Mihrimah vyrůstala v 1.sérii tak do pěti let. Hürrem se už takové malé se vším svěřovala a nedala na ni dopustit. Měla ji moc ráda už proto, že byla Mihrimah jediná osoba, kterou si směla vzít s sebou do prvního vyhnanství.
Mihrimah zde vyrostla asi tak do 10-12 let. Stala se trochu domýšlivou, pyšnou ale také krásnou jako její matka. Mihrimah si přála nosit korunu, ale rozbila ji. Nejhorší bylo, že nepatřila jí, ale její matce Hürrem, kterou po celém paláci znali jako pomstychtivou a nepřemožitelnou. Mihrimah to svedla na služebnou a vyřešilo se to celé až později.

Ve 2.sérii se zamilovala do Baliho Beye, který byl však možná i o 25 let starší a navíc miloval za tu dobu dvě ženy. Jedna zemřela a druhá měla patřit jinému.
Mihrimah vyrostla do dospělosti a její služebnou byla Firuze. Obě spolu vycházely dobře, dokud se neprovalilo Firuzeino tajemství o jejím vztahu se sultánem. Mihrimah se jí sice zprvu zastávala, ale chování otrokyně začalo být vůči Hürrem nepřijatelné.

Mihrimah zde už potkává i Rüstema, který si ji podle historie vzal za ženu. Také je zde ale jeden muž, na kterého zřejmě značně zapůsobila, ale uvidí se, zda ona bude jeho city opětovat...

Důležité také je, že brání svoji matku i proti Sah, Gülfem a Hatice, kterým nejednou ukázala, kde má místo její matka, když ji tak ponižují. Její láska k Bali Beyovi se také více prohloubila a ona mu posílala zamilované dopisy. Vše se změnilo, když Rüstem nechal jednoho s pomocníků harému, aby roznesl po harému falešné pověsti o tom, že Esmahan a Bali Bey spolu něco mají došlo to k uším Sah. Ta si usmyslela, aby zastavila pomluvy o její dceři, ji provdat za Bali Beye. Tento čin udělal princeznu velmi smutnou.

Vysmívala se Esmahan, že Bali Bey si nikdy takovou ženu, jako ona nevezme. Ovšem je velice překvapená a opět smutná, že se jí její matka snaží provdat za starého Rüstema. Zpočátku nesouhlasila. Hürrem se snažila přesvědčit svojí dceru, že by to bylo dobré pro dynastii a budoucnost její, Hürrem a sourozenců.

Když si Hürrem nechala předvolat Bali beye, Mihrimah stála ve vedlejší komnatě. Hürrem se ho ptala na důvod, proč si nechce vzít její dceru, ten ji řekne, že kvůli tomu, že si myslí, že Mihrimah je ještě dítě. Po tom nakonec se svatbou souhlasila.

A to je vše :)

 

 

Hurrem Haseki Sultan ( Alexandra , Valide , Roxelana)

Nyní vám řeknu něco o Hurrem ( z historie i ze seriálu)
Z historie :
Haseki Hürrem Sultan (turecky Hürrem z perského خرم – ḫurram‚ radostiplná; známa také jako Roxelane – skythská žena, Roxelana, Roxolana, Ruziac nebo La Rossa – Rudovlasá); 1505 nebo 1506, Ukrajina – 17. dubna 1558, Istanbul) byla manželka tureckého sultána Sulejmana Nádherného, matka sultána Selima II.
Sulejman I., syn Selima I. Hrozného, byl jedním z nejznámějších tureckých sultánů. V Evropě ho nazývali Nádherný, v Turecku Kanuni (Zákonodárce) pro zavedení souboru zákonů, vytvořených na podporu zájmů feudálů a připoutání rolníků k jejich usedlostem, jež většinou těmto feudálům náležely; fakticky jeho zákony zavedly v Turecku nevolnictví.
Do sultánova serailu, resp. do jeho harému, zvaného «Bab-us-saade (Brána blaženství)», se Roxolana dostala jako prostá konkubína, záhy se však stala Sulejmanovou velkou láskou. Sultán jí dokonce věnoval své verše (byl básníkem a psal pod pseudonymem Muhibbi). Zakrátko dosáhla toho, že dosavadní sultánova žena Gülbahar přišla o Sulejmanovu přízeň, a po léta byla jeho jedinou ženou.
Podle zákonů islámu mohl mít sultán čtyři zákonité ženy a tolik souložnic, kolik byl schopen uživit. Podle tradice se však sultánové do Sulejmana I. neženili. Fakticky se Roxolana stala první oficiální manželkou Sulejmana I. Před svatbou, jež se uskutečnila v roce 1530, přijala samozřejmě islámskou víru. Jejich prvorozený se narodil v roce 1521.

 

 

Dopis Roxolany polskému králi Zikmundu II. Augustovi.

Po oficiálním svatebním obřadu Sulejman pozvedl Roxolanu do pozice baš-kaduni, hlavní ženy. Nenazval ji jinak, než "Haseki" (Milá srdci) a "Hürrem (Radostiplná). Hürrem byla nejen zkušenou milostnicí, ale i inteligentní, zajímavou společnicí, skvěle se orientující v umění i státních záležitostech. Ve dnech odloučení – Sulejman za svůj život uskutečnil 13 vojenských tažení – si dopisovali vytříbenými verši v perštině a arabštině.
Roxolana, jedna z nejvzdělanějších žen své doby, přijímala zahraniční posly a vyslance, odpovídala na dopisy zahraničních panovníků, vlivných velmožů a umělců. Měla tedy pravděpodobně významný vliv na tureckou zahraniční politiku; zachovaly se její dva listy polskému králi Zikmundu Augustovi, v nichž vyjadřovala účast po smrti Zikmunda I. Starého. Existuje teorie, že relativně vlídná politika Sulejmana vůči Polsku měla svůj původ v Roxolanině vlivu, jež pociťovala stále silné vazby k rodné zemi.
Z její iniciativy (jako první ženy v Turecku) byla v Istanbulu postavena řada mešit, lázně a madrasy (náboženské školy), kromě Istanbulu pak i např. v Mekce, Medině a Drinopolu.

 

 

V roce 1521 porodila Roxolana sultánovi Sulejmanovi syna Mehmeda; celkem porodila Sulejmanovi šest dětí – dceru a pět synů, z nichž jeden (Abdullah) zemřel v útlém věku.

• syn Mehmed (1521–1543)
• dcera Mihrimah (1522–1578) ∞ Rüstem Paša (1500–1561), turecký velkovezír
• syn Abdullah (1522–1523)
• syn Selim (1524–1574) – Sulejmanův nástupce jako Selim II
• syn Bayezid (1525–1562)
• syn Cihangir (1531–1553)

Svého vlivu na sultána využívala v mocenském boji o následnictví trůnu. Některé prameny jí přičítaly podíl na Sulejmanově rozhodnutí o popravě jeho nejstaršího syna Mustafy v roce (1553) a velkovezíra Ibrahima (1536).^[1] Okolnosti byly ale mnohem složitější. Hlavní přičinou Sulejmanova rozhodnutí bylo v obou případech zneužití pravomocí, které vedlo k destabilizaci osmanské říše a bylo odůvodněně považováno za velezradu. Tento vnitřní mocenský boj podporovaly tajně i některé zahraniční mocnosti (císař, Benátčané a Peršané). Je doloženo, že Ibrahim používal během perského tažení (1534-35) titul a pečeť "Sultán Ibrahim" a tajně jednal se zahraničními diplomaty.^[2] O okolnostech Mustafovy smrti viz Osudy potomstva.
Roxelana zemřela ve spánku, služebné ji našli mrtvou v posteli 17. dubna 1558.
Na Roxolaninu počest byl nazván druh opic Langur Čínsky (Pygathrix roxellana), vyznačující se (tak jako ona) nahoru ohrnutým nosem – "pršákem".
Ze seriálu:
Hürrem Sultan je hlavní postavou historického/romantického seriálu Velkolepé Století. Tento seriál ovšem není jediný, kde byla tato postava osmanské historie vyobrazena, kromě tohoto vznikl před léty i další seriál, který se ovšem jmenoval přesně jako ona, Hürrem Sultan. Velkolepé století je ovšem o mnoho let mladší, neboť to vznikalo v roce 2011, kdežto seriál Hürrem Sultan v roce 2003, kde ji ztvárnila herečka Gülben Ergen.

V tomto novějším seriále, který je tureckého původu (samozřejmě) ji ovšem hraje herečka původem z Německa, celým jménem Meryem Sarah Uzerli. Ta se v Německu narodila a také tam vystudovala školu, ovšem do menšího povědomí vícero lidí se dostala až po dostání role Hürrem Sultan.

V 1. Sérii z počátku byla jako každá jiná žena, ovšem nemohlo nikomu uniknout, že od středu 1. Série po velkou část 2. Série byla poměrně baculaté postavy.
Ve 3. Sérii je ale vidno, že velice zhubla.

 

Lze spekulovat o tom, jestli si tato postava zaslouží zlou nebo neutrální. O kladné nemůže být řeč, tolik špatných skutků ve svém životě udělala, ať už na popud svého podvědomí, které jí stále připomínalo křivdu a vraždu jejích rodičů, nebo stálou touhu po bezmezné moci.

Ale zase těžko říct, jestli si zaslouží zlou. Vražda jejích rodičů z ní udělala malou bestii, která toužila po odplatě, ale milovala své děti, dokázala být přátelská a dokázala soucítit, ovšem vše to záviselo na tom, jestli je kolem ní někdo, který by ohrozil její postavení.

Co se týče špatných činů, byla velice drzá, otrávila jedem svou nejlepší kamarádku, pokusila se zabít kastilskou princeznu, nahrála 2 „pokusy o vraždy“ tak, aby to všichni svedli na Mahidevran (u jednoho jí to vyšlo), zneužívala někdy svých pravomocí, byla přílišně arogantní a toužila vždy po kruté odplatě, popálila tvář dvou otrokyním (po té, co to samé ony udělaly jí), málem na chodbě uškrtila Fatmu Hatun a bylo toho mnohem víc … lze spekulovat, zda si ona tu zlou zaslouží, anebo podněty, které v ní tu mrchu vyvolaly jsou dostatečná omluva?
Hürrem byla naprosto výbušné, arogantní a pomstychtivé povahy. Byla schopna si udělat nepřátelé na všech stranách a se starými přáteli vést válku na život a na smrt. Z počátku byla její arogance přílišně přehnaná, neboť jako jediné se jí dařilo razit si cestu skrze sultánovu ložnici a závist ostatních jí dělala jen dobře. Byla prostořeká a nedbala na zákony a pravidla, což jí párkrát stálo málem život a vyhnanství.

Vzhledově není jasné, jestli byla krásná, nebo ošklivá dle historie, ale v seriálu ji zobrazili jako zelenookou a vysokou zrzku, která zaujala sultána svým neodolatelným šarmem a schopností přitáhnout pozornost.

Na konci 2. Série je Hürrem korunována na hlavní sultánku, která za vše zodpovídá, ovšem tím si nadělala ještě více nepřátel, ale o tom už je série 3. …
Zdě je řeč, kterou Hürrem „pronesla“ při svém korunování.
<i>„Jsem Alexandra,
otrokyně z Ruthenie, kterou prodali do osmanského paláce,
otrokyně, kterou Dněpr odnesl až na širé Černé moře,
otrokyně, které zabili matku, otce, sourozence a milované,
Alexandra, která se modlí za to,
aby se co nejdříve potkala v nebi se svojí rodinou.
Ta, která v sedmnácti letech podstoupila velké muky
a zakusila, co je to bolest.
Jsem ta, která v jediný den ztratila celou svoji rodinu.
Jsem Alexandra,
jsem otrokyně Alexandra, nikomu jsem nepověděla o své bolesti,
nepodělila jsem se o svůj žal,
ponořila jsem se do hlubin,
bolest jsem utopila v moři,
na všechno, co mi ubližovalo, jsem odpověděla smíchem,
slzy jsem prolévala jenom nad svojí rodinou.
Z otrokyně jsem stvořila ženu, která se vzepřela osudu.
A teď jsem na místě, kde se změnil můj osud,
v paláci sultána Sulejmana.
Palác, který jsem chtěla zničit, je mým domovem.
Jak jsem měla vědět, že srdce, které bilo pro pomstu,
bude jednou bít pro lásku.
Jsem Hürrem,
otrokyně, konkubína, oblíbenkyně, matka 5 dětí sultána Sulejmana,
jeho milovaná Hürrem.
Jeho pižmo, jeho jantar, jeho všechno na světě,
jeho láska, jeho měsíc, jeho krásná,
jeho přítelkyně, jeho blízká, jeho život….

Jsem Hürrem,
šťastný matka svých šťastných dětí,
Mehmeta, Mihrimah, Selima, Beyazita a Cihangira.
Jsem sultánova manželka.

Děti moje,
dala jsem vám i sama sobě slib.
Přísahala jsem vám, že jednoho dne přede mnou pokleknou všichni ti,
kterým jsem klečíc musela líbat jejich šat.
Nadešel ten den. Nadešel konec mých nepřátelů,
kteří mi způsobili tolik utrpení, tolik neštěstí a nekonečnou bolest.
Nechť se mě teď bojí, protože každým nadechnutím vdechnu jed,
stanu se ohněm a spálím je.

Co je to harém?
Odteď budu řídit svět!“</i>

No a to je asi všechno

Sultánovi sestry

Nyní vám napíšu něco o Sultánových sestrách.
Fatma Sultan

O té zatím nic nevím , ale spatříte ji ve 4 sérii.
Sah Sultan

Şah Sultan je jednou z dětí Ayse Sultan. Jejími sourozenci jsou Beyhan, Hatice a v seriálu se dále je její bratr Sulejman. Je dcerou Selima chána, který však při začátku seriálu byl právě mrtvý a Sulejman nastoupil na trůn.
Podle historie se v roce 1523 stala manželkou Lütfiho Paşi a jemu porodila dvě dcery. V seriálu se objevila její dcera Esmahan.
Şah je jedna se sultánek, jedna z dětí Selima chána, tudíž má postavení hned po sultánovi dá se říct největší spolu se svými sestrami. Je i výš než Hürrem, která z žádného vznešeného rodu nepochází a bývala chudou dívkou z Krymu.

Şah je velice krásná žena. Snad ze všech sester i nejkrásnější a nosí vždy honosné šaty.

Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Po příjezdu jejím do Osmanské říše se zdálo, že s Hürrem vychází. Měla ráda moc i její děti a zvláště Mihrimah, které nechtěla uvěřit, že tak vyrostla. Dokonce se snažila mírnit i Hatice, tkerá neustále narážela na Hürrem a snažila se Şah před ní uchránit.

Smrt Ibrahima se zdá ale vše mění...
Podle jistých zdrojů Şah Ibrahima dříve milovala

Zprvu přátelská a sympatická Şah se mění v pěknou bestii a mrchu, její druhá tvář je snad nejhorší, jakou palác Top Kapi kdy poznal a to je co říct, neboť za postrach byla vždy a všude považována Haseki Hürrem. Şah záčína Hürrem vinit z mnohých věcí a pomáhá Hatice dohnat Hürrem k šílenství ...

Beyhan Sultan

Beyhan sultan je dcerou Ayse sultan a sultána Selima. Také je méně hezkou sestrou Hatice sultan a sultána Sulejmana I.
Byla provdána za Ferhata pašu a bydlela společně s ním a s jejich dětmi. Občas navštěvovala svou rodinu v paláci svého bratra, kde žila i jejich matka. Jednou to, ale zas tak dobrý nápad nebyl.
Beyhan se vypravila za svou matkou do Konstantinopole, ale její manžel měl několik prohřešků vůči sultánovi a choval se nezodpovědně. Byl několikrát napomenut, ale jednou, když to udělal znovu a sultán se rozhodl to už netolerovat, tak zrovna s Beyhan přijeli. Ayse sultan se o tom dozvěděla i o tom, že Ferhata potrestají, tak nechtěla, aby její dcera byla při tom. Vzala jí do paláce své sestry Hatice, kde Beyhanina sestra bydlela s manželem a tam strávili celé odpoledne skoro.

Mezitím se Ayse dozvěděla, že trestem pro Ferhata byla smrt. Zemřel před očima manžela Beyhaniny sestry Ibrahima paši.
Beyhan se veselá vrátila z návštěvy a kráčela za svým bratrem, který ji však zklamal, když řekl, že Ferhat je už mrtvý. Beyhan to vyčítala i své matce, že ji odvedla pryč z paláce a věděla o tom. Tudíž se rozhodla odjet a svému bratru řekla, že je sice její vládce, ale už není její bratr. Tímto mezi ně zasela dlouhé mlčení a vratila se až ve chvíli, kdy umřela Ayse sultan.
Ale ani po tak dlouhé době ještě neodpustila.

A konečně asi ta co se tam nejvíc objevila:
Hatice Sultan

Hatice se narodila roku 1496 jako dcera Ayse Sultan a Selima I. Hatice Sultan je milovaná sestra sultána Sulejmana I.. který si přeje jen to, aby jeho předrahá sestra byla šťatná, což se mu ze začátku příliš nedařilo. Má ještě starší sestru Beyhan Sultan a její bratři zemřeli jako malý. Hatice miluje Ibrahima pashu a většinou má ve tváři smutný výraz. Dalo by se říct že se tváří jako kdyby umírala. Jako velice mladou dívku jí provdali a i velice mladá ovdověla.

Její bratr sultán Sulejman I. jí zasnoubil se synem (momentálně bývalého) pashy. Její snoubenec však krátce před svatbou těžce onemocněl a svatba byla tedy odložena. To jí alespoň donutilo se trošku usmát.

Úsměv jí ale rychle přešel když se s ní Ibrahim rozloučil a odjel hledat své příbuzné. Jejich setkání přerušili stráže kteří Ibrahima dovedli k sultánovi.
Sultán jmenoval Ibrahima novým pashou. Ibrahim byl rád že ho sultán nenechal popravit, ale i přes to odjel a nechal sultánovi dopis, ve kterém vyznával svou lásku k Hatice Sultan.

Sultán po přečtení toho dopisu nechal přivést Ibrahima zpět do paláce. Ibrahim pasha zase čekal trest smrti, ale místo toho sultán zrušil zasnoubení jeho sestry se synem bývalého pashy a místo toho zasnoubil Hatice s Ibrahimem. Hatice a Ibrahim se vzali a Hatice otěhotněla, bohužel však potratila když utíkala před janičáři a spadla ze schodů.

Hatice porodila syna Mehmeda (Zde na postavách je také přidán princ Mehmet, ale ten je dítětem Hürrem Sultan, tento prince v raném dětství zemřel, a proto zde zatím není přidán), ten se ale narodil přidušený a díky zásahu Hürrem ho převedli k životu. Hatice si bohužel Mehmeda moc neužila, zemřel několik dní po tom. Propadala šílenství, začali se jí zdát zlé sny a nařkla Nigar Kalfu že jí zabila syna, protože je zamilovaná do Ibrahima. Hatice si dokonce při koupeli podřeže žíly, díky Nigar přežije. Šťastný osud jí však nečeká, Ibrahim využije toho že ho Nigar miluje a svede jí.
Mahidevran, která Nigar nenávidí řekne Hatice aby se jí zbavila. No tím nemyslí aby jí vyhnala, ale aby jí provdala. Hatice jí vybere Matrakçıho Nasuha, pak jí to s Ibrahimem povědí a Nigar není moc nadšená. V této době již Hatice je opět těhotná a porodí v den svatby Nigar. Ibrahim však Nigar miluje a ak řekne svého příteli Matrakçımu, že mu ještě něco dluží a že než stačí s Nigar ulehnout na lože tak jí zapudí. Smutný Matrakçı to udělá a nechá tam uplakanou Nigar samotnou. Nigar tam dlouho sama nezůstane, příjde tam Ibrahim a vyspí se spolu. Hatice mezitím porodí Ibrahimovi dvojčata, dceru a syna Osmana. Ibrahim se s Nigar stále schází a dokonce jí koupí dům a Nigar se s Matrakçım rozvede. Hatice řekne že se rozvedli proto, jelikož on chtěl dítě a ona nemohla otěhotnět. Valide Sultan, matka Hatice ultan si myslí že Ibrahim její dceru podvádí a nechá ho sledovat. Zjistí kdo je ta žena a šokuje jí to. Nechá si zavolat Nigar Kalfu a vynadá jí dokonce jí i uhodí a když jí Nigar řekne aby se nad nima slitovala a sáhn si na břicho, tak se Valide přitíží. Nigar nechá někam zavřít a jde to povědět svému synovi, než mu to ale poví dostane infartkt.

Všechno se však dozvěděla o Nigar a Ibrahmovi Hürrem Sultan, která Ibrahima nenávidí a řekla to Valide která už jen ležela a nemohla mluvit. Valide ze strachu o svou dceru zemřela. Hatice se později od Hürrem dozvěděla o poměru Nigar s svého manžela a že čeká dítě. Hatice se s Nigar setká a ta tvrdí že dít čeká s Matrakçım, Hatice si zavolá Matrakçıho ten tvrí to samé a hned vše poví Ibrahmovi. Ibrahim řekne Hatice pravdu, že to dítě je jeho a že to z něj udělala Hatice. Hatice vězní Nigar dál u sebe.

Hatice má nadále pod rukou Nigar Kalfu, který co nejdříve bude rodit. Tentokrát už však není v komnatě, nýbrž ve vězení, kde ji jednoho dne přepadnou porodní bolesti. Nigar Kalfě se na rodí dívka, ale Hatice má v rukávu jeden plán...

Hatice nenávidí Hürrem, která jí dříve byla oporou a nejlepší kamarádkou. Tato změna je tak trochu změna pro všechny, neboť, když Hürrem nabyla vyšší hodnosti, tak si myslí, že si na Hatice může dovolovat, ale je spíš právě Hatice, která dělá věc ještě horší a Hürrem vrazí facku.

První facku jí dá v Hürremině nové komnatě, a když se schyluje ke druhé, jež jí chce dát v hlavním sále harému, Hürrem jí chytne ruku a vraždeným pohledem se na sebe obě dívají.

Zároveň Haticiny děti krásně dospívají a sama Hatice lepší svůj vztah s Ibrahimem, ač jsou stále nějaké potíže a překážky

Číše sultánovy trpělivosti se naplnila a přetekla, Ibrahimův život se krátí neúprosně rychle a jednoho dne přvezou k Haticinému paláci rakev. V ní leží Ibrahim, mrtvý, uškrcený sultánovými vrahy. 

Nenávist vůči Hürrem se stále více prohlubuje a to nejenom ze strany Hatice, ale i ze strany jejích dvou sester, Şah a Beyhan.

Není žádným tajemstvím, že Hatice vede již dlouhou dobu válku s Hürrem a zatahuje do ní i další část celého paláce, včetně špehů, najatých otrokyň a podplacených politiků. To, co by ovšem nikdo jen tak nečekal, bylo absolutní přetečení poháru trpělivosti Hürrem a propuknutí "menší" agresivní scénky.

Hatice na Hürrem nechala uvalit černou magii, čímž jí ničila život. Na sultánovu manželku toho bylo už přes příliš, občas omdlévala, byla zdeptaná a nevěděla si rady ... Hatice si k ní nakonec neodpustila jednu poznámku, čímž ji nahněvala definitivně a Hürrem ji na palácové chodbě zbila.

Hatice sultánovi řekla, že za to zbití může Hürrem. Ta ho ale přesvědčila o své nevině (i když to udělala), čímž sultán začal pochybovat o Haticiném duševním stavu.

Také ukrývala majetek, který zůstal po smrti Ibrahima. Když se to sultán dozvěděl, oženil ji s Hüsreva Pasu. Zpočátku se svatbou nesouhlasila, ale nakonec si ho vzala, ovšem žili ale každý někde jinde. Hatice zůstala u své sestry Sah.

A to byli všechny Sultánovi sestry.

:)