Ibrahim pochází z Itálie. Narodil se v Parze pod jménem Teo ve stejnou dobu jako jeho dvojče Niko. Po nějaké době však Tea odvlekli do Osmanské říše, kde se mu dostalo vzdělání a uměl krásně hrát na housle. Jednou, když tak hrál, jel kolem princ a nástupce trůnu Sulejman. Hra na housle se mu tolik zalíbila, že z Tea udělal svého nejbližšího přítele. Jakmile se ale člověk stane muslimem, je přejmenován jiným, muslimským jménem jako například dívky Maria a Alexandra, z nichž se později staly Gülnihal a Hürrem.
K Ibrahimovi lze říci, že od jeho narození po jistou dobu byl velice milý a snad nevlastnil nějaké negativní vlastnosti. Byl spravedlivý a rád vše dělal podle pravidel. Věrně sloužil sultánovi, tudíž byl spravedlivý, loajální, přátelský, ale i rázný. Postupem času však nabyl nového postavení, jehož moc se stále zvyšovala a s tím i Ibrahimovo ego a pýcha. Najednou se cítil občas výš než sultán, výš než kdokoli a málem se stal obětí několika vrahů. Svou pýchou si velice kazil své manželství a dokonce své ženě začal být nevěrný.
K Ibrahimovi lze říci, že od jeho narození po jistou dobu byl velice milý a snad nevlastnil nějaké negativní vlastnosti. Byl spravedlivý a rád vše dělal podle pravidel. Věrně sloužil sultánovi, tudíž byl spravedlivý, loajální, přátelský, ale i rázný. Postupem času však nabyl nového postavení, jehož moc se stále zvyšovala a s tím i Ibrahimovo ego a pýcha. Najednou se cítil občas výš než sultán, výš než kdokoli a málem se stal obětí několika vrahů. Svou pýchou si velice kazil své manželství a dokonce své ženě začal být nevěrný.
Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!
Ibrahim se po smrti Selima chána přestěhoval společně s novým sultánem Sulejmanem do hlavní paláce. Později přijela i Mahidevran sultan se Sulejmanovým synem, kterého porodila v Manisse, Mustafou. Mahidevran byla jediná žena, kterou Ibrahim v podstatě uznával jako právoplatnou matku prince a sultánku, samozřejmě ještě sultánovu matku Ayse Hafsa sultan.
Ibrahim po nějakém čase narazil na dva problémy, nenávist a láska. Nenáviděl jednu konkubínu, která se stala novou oblíbenkyní sultána, a bylo jí jedno, jak Mahidevran trpí, že ztratila svého muže. Navíc nenáviděla Ibrahima a stála proti němu kdykoli se jí chtělo. Ibrahim ji vždy krotil, ale divokou Hürrem nikdo nezkrotil nikdy. Kromě toho se Ibrahim zamiloval do sultánovy sestry Hatice sultan. Věděl, že by jejich sňatek nebyl povolený a tak raději nic neříkal a občas se s ní tajně scházel, poněvadž ona cítila stejné sympatie. Největším problémem ale bylo, že právě Hürrem byla ta, kdo se o tom všem dozvěděl a chtěla to využít do svého plánu.
Ibrahim se Sulejmanem a armádou vyrazili do války a táhli na Bělehrad. Ibrahim dostával vždy několik dopisů z paláce a i Hatice mu napsala. Když vyhráli, četl s láskou řádky psané její rukou, ale chuť ho přešla, když dorazila na poslední řádek.
Stálo tam „Taky mám dobré zprávy z paláce, Hürrem je těhotná.“ Což ho naprosto vyvedlo z míry a uvědomil si, že jí bude muset čelit ještě nějakou dobu. No, ale poněvadž věděl, jak to potěší Sulejmana, s úsměvem na rtu mu přetlumočil, co se stalo v paláci.
Po návratu se večer sešel s Hatice, ale překazila jim to zpráva o Hürrem, někdo ji otrávil. Ibrahim nemusel ani tak pátrat od koho pochází ten jed. Mohla za to Mahidevran sultan a Ibrahim se jí snažil bránit, poněvadž nechtěl připustit Hürremino vítězství a nakonec tedy Mahidevran zůstala v paláci.
Ibrahim po nějaké době opět odjel do války na Rhodos, kterou sice vyhráli, ale nepřátel tam bylo dost. Někteří z nepřátel se ukrývali v chrámu, kde se sultán s Ibrahimem a ostatními modlili, a chystali se zabít sultána. Ibrahim ho zachránil, avšak sám utrpěl těžké zranění, které se ale vyléčilo. Za záchranu života získal titul velkovezíra a byl hned pod sultánem, čímž si rozhněval některé jeho bývalé nadřízené a taky Hürrem, která už byla matkou dvou dětí.
Ibrahim měl od sultána slib, směl se vrátit do své země, a taky to udělal. Předtím však se však do dopisu pro sultána vyznal z lásky k Hatice. Ve své rodné zemi potkal svého bratra i otce, ale s matkou už se nikdy neviděl, zemřela a Ibrahim ani tak neměl klid. Velice brzy pro něj přijeli vojáci z Osmanské říše a měli za úkol ho přivézt zpět.
Ibrahim očekával svůj konec, ale se ctí se vrátil a předstoupil před sultána, který ho však místo popravy zasnoubil s Hatice. Hürrem to rozzuřilo, ale Ibrahim a Hatice byli štěstím bez sebe. Sulejman však ne. V noci byla zavražděna jedna konkubína a hlavní podezřelou byla Hürrem. Poslali ji pryč z paláce a Ibrahim měl za úkol zjistit o tom vše a popřípadě Hürrem dovézt zpět, pokud se prokáže její nevina. Ta se prokázala, ale poněvadž Ibrahim chtěl proti Hürrem něco vymyslet, slíbil jí návrat pod podmínkou. Pokloní se všem sultánkám a políbí jim šat, především Mahidevran sultan, kterou měla uznat jako vyšší sultánka, než je ona sama. Hürrem to po dlouhém rozmýšlení udělala a hned další noc počala své třetí dítě se sultánem.
Ibrahim se konečně oženil s Hatice a strávil s ní jejich první noc. Poděkoval Gülfem za vše, co pro ně udělala (pomáhala Hatice sultan a Ibrahimovi utajit jejich vztah a zajišťovala jim jejich schůzky) a slíbil jí, že se o Hatice dobře postará. Jenomže byl vyslán na nějakou cestu, což Hatice velice zklamalo, ale její nálada se vylepšila zprávou, že čeká své první dítě.
Ibrahim se po návratu z dlouhé cesty těšil na Hatice a případně již narozené dítě, ale když na zahradě spatřil její smutnou tvář, vytušil, že něco není v pořádku. Hatice během jeho cesty potratila vinou janičářského povstání, když spadla ze schodů. Ibrahim se z toho snažil dostat a dokonce se i rozplakal. No netrvalo dlouho a našel si cestu ven a cestu ještě výše, když objevil důkaz proti Hürrem a místo toho, aby se jí zbavil, nebo aby byla dokonce popravena, se stal Ibrahim částečným vrahem a zemřel někdo jiný.
Ibrahim se poté těšil na jejich další dítě, o čemž se dozvěděl při výpravě, když mu to uprostřed války sdělil sultán, že Hürrem psala dopis. Ibrahim se celý natěšený vrátil z úspěšné výpravy a s Hatice se radostně přivítal, při řeči s Hürrem byla kolem však cítit nenávist, ke které měla dobrý důvod.
Čas ubíhal rychle a Ibrahimovi se po těžkém porodu narodil syn Mehmet. A to díky Hürrem, která malé dítě zachránila. On se s ní marně snažil udobřit, poněvadž ho neustále vinila ze smrti člověka, kterého měla ráda. Od té doby se toho ale hodně změnilo. Do lovecké vily byla převezena jedna žena, která doufala v pomoc Ibrahima. Ta žena byla kastilská princezna Isabella Fortuna a brzy na to se stala sultánovou milenkou. Nějakou dobu se spolu tajně scházely, ale Hürrem se o tom dozvěděla a marně hledala pomoc u Ibrahima. Ten měl jiné starosti. Mehmet, jeho syn, zemřel, navíc se z toho Hatice nemohla probrat a občas nedokázala rozlišit realitu a sen. Poté si podřezala žíly.
Ibrahim byl z toho velice zoufalý, ale útěchu našel u jiné osoby. Zatímco byla Hatice pryč, on ji podvedl s Nigar kalfou, se kterou to však trvalo jen jednu noc, zatím. Sám si to ale vyčítal a od té doby byl na Nigar kalfu nahněvaný, že se to stalo a už s ní nikdy nechtěl nic mít. S Hürrem se dostal ještě do většího nepřátelství, až byl nakonec po záhadném zmizení Isabelly, pověřen sultánovou matkou, aby Hürrem nechal zabít, neboť vztahy sultánovy rodiny k ní velmi, velmi klesly a jediná Hatice s ní dokázala v určitých situacích vyjít. Ibrahim zajistil proto příležitost a skupinu vrahů, kteří to měli zařídit, ale po neúspěšném pokusu už se nic takového nestalo, protože mu sultán svěřil Hürremin život do rukou.
Ibrahim se postupem času do Nigar kalfy zamiloval a trávil s ní noci. Problémy s Hürrem ubraly na intenzitě, ale nespřátelili se, nikdy. Hatice otěhotněla potřetí a s Ibrahimem se těšili na dalšího potomka, který už snad bude zdráv a dožije dospělosti. Se sultánem se zúčastnili několika dalších výprav a společně čelili některým problémům. Ibrahim však byl několikrát málem zabit, neboť si nadělal nepřátelé a navíc jeho pýcha velice vzrostla. Problémy to dělalo i Hatice, které se mezitím narodila dvojčátka, chlapec Osman a děvčátko Huricihan. No největším problémem byla těhotná Nigar kalfa, která otěhotněla těsně před tím, než si Ibrahim uvědomil, že Hatice mu obětovala život a jiná žena za to nestojí. Ibrahim se tedy rozhodl Nigar ukrýt pryč do porodu a občas za ní ještě zašel, ale najednou Nigar kalfa zmizel.
Později se dozvěděl, že Hürrem zosnovala velký plán a zničila Mahidevran a částečně i jeho. Dozvěděla se vše o Nigar kalfě a řekla to Hatice, která ubohou Ibrahimovu milenku věznila u sebe. Ibrahim další den dostal děsivou zprávu od Hatice, která mu oznámila, že se rozvedou. Navíc mu Hürrem neustále předkládala to, že vyhrála a sama poté nastoupila na místo sultánovy matky, která během nějaké doby už zemřela na infarkt, způsobený událostí o Nigar kalfě.
Hürrem se tedy stala novou Valide sultan a nastolila si vlastní pořádek, zatímco Ibrahimova budoucnost nebyla vůbec jasná a mohl být každým dnem popraven.
Hatice Ibrahima dlouhou dobu nenáviděla, avšak láska, kterou si k němu vytvořila před mnoha lety, nemohla být jen tak ztracena, a tak si pomalu ale jistě k sobě utváří znovu pouto, ačkoli je Nigar kalfa menší potíží.
Nigar Kalfa porodila dceru Esmu.
Ibrahim následně válčí dál s Hürrem, která si je jistá svým vítězstvím, ale Ibrahim má naprosto stejné pocity. Ten, kdo vyhrává, je ovšem ona. Ibrahim je následně popraven a pohřben.
pátek 8. listopadu 2013
středa 6. listopadu 2013
neděle 3. listopadu 2013
Mahidevran Sultan - Sultánova růžová zář
Z historie :
Ale i její syn Mustafa neměl štěstí. Hürrem ho tak nenáviděla, že po nějkých úkladných pastích se jí podařilo se ho zbavit a Mahidevran svoje pokusy na Hürremino zmizení vzdala. Proto na trůn usedl Hürremin syn Selim, který byl jinak v pořadí princů až třetí.
Mahidevran, stejně jako Hürrem, dostala také jméno od sultána. Gülbahar a i na to byla náležitě pyšná, a ačkoli navždy ztratila sultánovu lásku, cit v jejím srdci zůstal do její smrti.
Ze seriálu :
Mahidevran sultan se dříve jmenovala Rosne Pranvere byla jen obyčejnou otrokyní sloužící princi Sulejmanovi I. A jako každá jiná otrokyně i Mahidevran hatun toužila se stát jeho oblíbenkyní. Jednou se jí poštěstilo a byla to právě ona, kdo byla pověřená strávit večer s princem Sulejmanem I.
Láska, která mezi nimi propukla trvala několik let. Mahidevran se do něj zamilovala a do doby, než princův otec zemřel, se o svého milovaného nemusela dělit.
V Manisse, kde přebývala, počala dítě se Sulejmanem. K jejímu štěstí se jim narodila krásný syn, pojmenovaný Mustafa.
Láska, která mezi nimi propukla trvala několik let. Mahidevran se do něj zamilovala a do doby, než princův otec zemřel, se o svého milovaného nemusela dělit.
V Manisse, kde přebývala, počala dítě se Sulejmanem. K jejímu štěstí se jim narodila krásný syn, pojmenovaný Mustafa.
Již brzy jí ale došlo, jaké zklamání jí její nové postavení přináší. Musí se o svého muže dělit a že těch rivalek nebylo málo.
Tou první byla Alexandra. Ruská otrokyně s velkým šarmem, která jí jejího muže zabavila a dokonce dostala jméno Hürrem. Ale i přes těžkosti s Hürrem znovu Mahidevran otěhotněla. Druhého dítěte se však nedočkala. Potratila ho zrovna v noci, kdy doufala, že za ní sultán příjde a místo toho byl opět s Hürrem.
Mahidevran svůj vztek neovládla a Hürrem zbila do bezvědomí, kvůli čemuž už se sultánem nikdy noc nestrávila.
Hürrem si mezitím užívala sultánově větší náklonnosti a dokonce s ním otěhotněla a ne jednou. Všechny Mahidevraniné pokusy o její vraždu měly jen jeden následek, ztrátu sultánovy přízně.
Mahidevran si dělala naděje pouze, když se v okolí objevila nějaká nová konkurentka, jež by mohla Hürrem udělat to, co kdysi ona Mahidevran. Nikdy to však nevyšlo a jen jednou, když se do paláce dostala obzlášť krásná princezna Isabella, se pro Hürrem staly dny a noci těžší než smrt. Sama se ale Isabelly zbavila a narozdíl od Mahidevran neztratila sultánovu přízeň a lásku.
Mahidevran si už na sultána moc nemyslela, tedy spíše na svého syna, který dospěl a již si vybíral mezi otrokyněmi své oblíbenkyně. První byla Elif (zabila se), druhá Efsun (zemřela na vykrvácení po potratu) a poté byly dvě, jejichž příběh se stále děje a obě jsou si konkurentkami.
Mahidevran se věděla, že její syn je prvorozený, a tak sultánem bude on, ale nestalo se. Na nějakou dobu Mahidevran vládla harému, protože sultánova matka na tom byla zle.
Hürrem jí kvůli tomu nenáviděla, ale musela si to vytrpět. Mahidevran však brzy musela svůj post opustit a zůstala jen matkou prince.
Ona i Mustafa odjeli do Manissy, kde se Mustafovi narodil syn (myslím, že mu dali jméno Sulejman). Matkou malého prince byla Fatma, kterou Mahidevran měla celkem ráda. Vadilo jí ale, že Mustafa si už v tak krátké době našel jinou, Helenu. Tu miloval velice a dokonce si ji přibral do svého harému. Ona a Fatma byly nesmiřitelné a nenávist mezi nimi dýchala jako tehdy mezi Mahidevran a Hürrem.
Nurbanu Sultan
Věděli jste že :
Nurbanu Sultan sa stala jednou z najvýznamnejších žien Osmanskej ríše. Jej skutočné meno bolo Cecilia Venier-Baffo. Narodila sa v roku 1525 na ostrove Paros (dnešná časť Grécka). Iné zdroje ju pomenovávajú ako Olíviu, iní ako Rachel ale zdá sa, že to bola dcéra šľachtica menom Nicolo Venier a ženou menom Violante Baffo. V roku 1537 na ostrov Paros si ju podmanili osmanskí Turci a Cecilia, spolu s ...mnohými ďalšími, bola zajatá spolu s ďalšími kresťanmi pre trhy s otrokmi.
Bolo to pekné dievča, upútalo pozornosť niekoho dôležitého, keď skončila v paláci v háreme princa Selima II. v Konštantínopole. Konvertovala na islam a dostala meno Afife Nurbanu. Časom porodila princovi Selimovi 4 deti - 3 dcéry a 1 syna (nástupcu a dediča Murada).
Stala sa prvou dámou háremu a bola poverena riadením háremu. Jej syn pridal len na Nurbaninej prestízi - stala sa matkou buduceho sultana.
Samozrejme že Selim mal mnoho dalsich konkubin, no Nurbanu zostala vzdy jeho oblubena pre jej krasu a mudrost.
Nurbanu nikdy nezabudla na svoje korene. Lud ju mal velmi rad, ziskala si jeho uctu a respekt.
Bolo to pekné dievča, upútalo pozornosť niekoho dôležitého, keď skončila v paláci v háreme princa Selima II. v Konštantínopole. Konvertovala na islam a dostala meno Afife Nurbanu. Časom porodila princovi Selimovi 4 deti - 3 dcéry a 1 syna (nástupcu a dediča Murada).
Stala sa prvou dámou háremu a bola poverena riadením háremu. Jej syn pridal len na Nurbaninej prestízi - stala sa matkou buduceho sultana.
Samozrejme že Selim mal mnoho dalsich konkubin, no Nurbanu zostala vzdy jeho oblubena pre jej krasu a mudrost.
Nurbanu nikdy nezabudla na svoje korene. Lud ju mal velmi rad, ziskala si jeho uctu a respekt.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)