Ahoj lidi!

Po dlouhé době se zase hlásím
Nebyla jsem tu dlouho proto , že se mi rozpil počítač
:)

Veselé Vánoce

Lidi , přeju vám šťastně prožitý advent , veselé Vánoce a šťastný Nový rok
Těším se na vás v roce 2014

Info

Promiňte že jsem se nevěnovala tomuto blogu. Neměla jsem čas a teď vám aspoň něco řeknu.
1. Děkuji že navštěvujete můj blog. Je to spíš informační blog , tak se nedivte že sem nedávám fotky ,videa atd.
Na to slouží tyto stránky https://plus.google.com/u/0/b/108354750543555245191/108354750543555245191/posts
Jsou jen pro ty co mají Google+
Kdo má Facebook tak tomu se omlouvám , protože na facebooku jsem měla stránku , ale nestíhala jsem a kvůli malé návštěvnosti jsem ho nechala na pospas
2. Užijte si Vánoce a Nový rok
3. Ještě jednou děkuji
4. Nevím jestli budu ještě na stránku přidávat více informací , protože mi stránka občas blbne
5. To je vše

PS: na obrázku je dcera Hatice a Ibrahima - Huricihan

Ibrahim Pasha , Sulejmanův přítel

Ibrahim pochází z Itálie. Narodil se v Parze pod jménem Teo ve stejnou dobu jako jeho dvojče Niko. Po nějaké době však Tea odvlekli do Osmanské říše, kde se mu dostalo vzdělání a uměl krásně hrát na housle. Jednou, když tak hrál, jel kolem princ a nástupce trůnu Sulejman. Hra na housle se mu tolik zalíbila, že z Tea udělal svého nejbližšího přítele. Jakmile se ale člověk stane muslimem, je přejmenován jiným, muslimským jménem jako například dívky Maria a Alexandra, z nichž se později staly Gülnihal a Hürrem.
K Ibrahimovi lze říci, že od jeho narození po jistou dobu byl velice milý a snad nevlastnil nějaké negativní vlastnosti. Byl spravedlivý a rád vše dělal podle pravidel. Věrně sloužil sultánovi, tudíž byl spravedlivý, loajální, přátelský, ale i rázný. Postupem času však nabyl nového postavení, jehož moc se stále zvyšovala a s tím i Ibrahimovo ego a pýcha. Najednou se cítil občas výš než sultán, výš než kdokoli a málem se stal obětí několika vrahů. Svou pýchou si velice kazil své manželství a dokonce své ženě začal být nevěrný.

K Ibrahimovi lze říci, že od jeho narození po jistou dobu byl velice milý a snad nevlastnil nějaké negativní vlastnosti. Byl spravedlivý a rád vše dělal podle pravidel. Věrně sloužil sultánovi, tudíž byl spravedlivý, loajální, přátelský, ale i rázný. Postupem času však nabyl nového postavení, jehož moc se stále zvyšovala a s tím i Ibrahimovo ego a pýcha. Najednou se cítil občas výš než sultán, výš než kdokoli a málem se stal obětí několika vrahů. Svou pýchou si velice kazil své manželství a dokonce své ženě začal být nevěrný.

Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Ibrahim se po smrti Selima chána přestěhoval společně s novým sultánem Sulejmanem do hlavní paláce. Později přijela i Mahidevran sultan se Sulejmanovým synem, kterého porodila v Manisse, Mustafou. Mahidevran byla jediná žena, kterou Ibrahim v podstatě uznával jako právoplatnou matku prince a sultánku, samozřejmě ještě sultánovu matku Ayse Hafsa sultan.

Ibrahim po nějakém čase narazil na dva problémy, nenávist a láska. Nenáviděl jednu konkubínu, která se stala novou oblíbenkyní sultána, a bylo jí jedno, jak Mahidevran trpí, že ztratila svého muže. Navíc nenáviděla Ibrahima a stála proti němu kdykoli se jí chtělo. Ibrahim ji vždy krotil, ale divokou Hürrem nikdo nezkrotil nikdy. Kromě toho se Ibrahim zamiloval do sultánovy sestry Hatice sultan. Věděl, že by jejich sňatek nebyl povolený a tak raději nic neříkal a občas se s ní tajně scházel, poněvadž ona cítila stejné sympatie. Největším problémem ale bylo, že právě Hürrem byla ta, kdo se o tom všem dozvěděl a chtěla to využít do svého plánu.
Ibrahim se Sulejmanem a armádou vyrazili do války a táhli na Bělehrad. Ibrahim dostával vždy několik dopisů z paláce a i Hatice mu napsala. Když vyhráli, četl s láskou řádky psané její rukou, ale chuť ho přešla, když dorazila na poslední řádek.
Stálo tam „Taky mám dobré zprávy z paláce, Hürrem je těhotná.“ Což ho naprosto vyvedlo z míry a uvědomil si, že jí bude muset čelit ještě nějakou dobu. No, ale poněvadž věděl, jak to potěší Sulejmana, s úsměvem na rtu mu přetlumočil, co se stalo v paláci.

Po návratu se večer sešel s Hatice, ale překazila jim to zpráva o Hürrem, někdo ji otrávil. Ibrahim nemusel ani tak pátrat od koho pochází ten jed. Mohla za to Mahidevran sultan a Ibrahim se jí snažil bránit, poněvadž nechtěl připustit Hürremino vítězství a nakonec tedy Mahidevran zůstala v paláci.
Ibrahim po nějaké době opět odjel do války na Rhodos, kterou sice vyhráli, ale nepřátel tam bylo dost. Někteří z nepřátel se ukrývali v chrámu, kde se sultán s Ibrahimem a ostatními modlili, a chystali se zabít sultána. Ibrahim ho zachránil, avšak sám utrpěl těžké zranění, které se ale vyléčilo. Za záchranu života získal titul velkovezíra a byl hned pod sultánem, čímž si rozhněval některé jeho bývalé nadřízené a taky Hürrem, která už byla matkou dvou dětí.
Ibrahim měl od sultána slib, směl se vrátit do své země, a taky to udělal. Předtím však se však do dopisu pro sultána vyznal z lásky k Hatice. Ve své rodné zemi potkal svého bratra i otce, ale s matkou už se nikdy neviděl, zemřela a Ibrahim ani tak neměl klid. Velice brzy pro něj přijeli vojáci z Osmanské říše a měli za úkol ho přivézt zpět.
Ibrahim očekával svůj konec, ale se ctí se vrátil a předstoupil před sultána, který ho však místo popravy zasnoubil s Hatice. Hürrem to rozzuřilo, ale Ibrahim a Hatice byli štěstím bez sebe. Sulejman však ne. V noci byla zavražděna jedna konkubína a hlavní podezřelou byla Hürrem. Poslali ji pryč z paláce a Ibrahim měl za úkol zjistit o tom vše a popřípadě Hürrem dovézt zpět, pokud se prokáže její nevina. Ta se prokázala, ale poněvadž Ibrahim chtěl proti Hürrem něco vymyslet, slíbil jí návrat pod podmínkou. Pokloní se všem sultánkám a políbí jim šat, především Mahidevran sultan, kterou měla uznat jako vyšší sultánka, než je ona sama. Hürrem to po dlouhém rozmýšlení udělala a hned další noc počala své třetí dítě se sultánem.

Ibrahim se konečně oženil s Hatice a strávil s ní jejich první noc. Poděkoval Gülfem za vše, co pro ně udělala (pomáhala Hatice sultan a Ibrahimovi utajit jejich vztah a zajišťovala jim jejich schůzky) a slíbil jí, že se o Hatice dobře postará. Jenomže byl vyslán na nějakou cestu, což Hatice velice zklamalo, ale její nálada se vylepšila zprávou, že čeká své první dítě.

Ibrahim se po návratu z dlouhé cesty těšil na Hatice a případně již narozené dítě, ale když na zahradě spatřil její smutnou tvář, vytušil, že něco není v pořádku. Hatice během jeho cesty potratila vinou janičářského povstání, když spadla ze schodů. Ibrahim se z toho snažil dostat a dokonce se i rozplakal. No netrvalo dlouho a našel si cestu ven a cestu ještě výše, když objevil důkaz proti Hürrem a místo toho, aby se jí zbavil, nebo aby byla dokonce popravena, se stal Ibrahim částečným vrahem a zemřel někdo jiný.
Ibrahim se poté těšil na jejich další dítě, o čemž se dozvěděl při výpravě, když mu to uprostřed války sdělil sultán, že Hürrem psala dopis. Ibrahim se celý natěšený vrátil z úspěšné výpravy a s Hatice se radostně přivítal, při řeči s Hürrem byla kolem však cítit nenávist, ke které měla dobrý důvod.

Čas ubíhal rychle a Ibrahimovi se po těžkém porodu narodil syn Mehmet. A to díky Hürrem, která malé dítě zachránila. On se s ní marně snažil udobřit, poněvadž ho neustále vinila ze smrti člověka, kterého měla ráda. Od té doby se toho ale hodně změnilo. Do lovecké vily byla převezena jedna žena, která doufala v pomoc Ibrahima. Ta žena byla kastilská princezna Isabella Fortuna a brzy na to se stala sultánovou milenkou. Nějakou dobu se spolu tajně scházely, ale Hürrem se o tom dozvěděla a marně hledala pomoc u Ibrahima. Ten měl jiné starosti. Mehmet, jeho syn, zemřel, navíc se z toho Hatice nemohla probrat a občas nedokázala rozlišit realitu a sen. Poté si podřezala žíly.
Ibrahim byl z toho velice zoufalý, ale útěchu našel u jiné osoby. Zatímco byla Hatice pryč, on ji podvedl s Nigar kalfou, se kterou to však trvalo jen jednu noc, zatím. Sám si to ale vyčítal a od té doby byl na Nigar kalfu nahněvaný, že se to stalo a už s ní nikdy nechtěl nic mít. S Hürrem se dostal ještě do většího nepřátelství, až byl nakonec po záhadném zmizení Isabelly, pověřen sultánovou matkou, aby Hürrem nechal zabít, neboť vztahy sultánovy rodiny k ní velmi, velmi klesly a jediná Hatice s ní dokázala v určitých situacích vyjít. Ibrahim zajistil proto příležitost a skupinu vrahů, kteří to měli zařídit, ale po neúspěšném pokusu už se nic takového nestalo, protože mu sultán svěřil Hürremin život do rukou.

Ibrahim se postupem času do Nigar kalfy zamiloval a trávil s ní noci. Problémy s Hürrem ubraly na intenzitě, ale nespřátelili se, nikdy. Hatice otěhotněla potřetí a s Ibrahimem se těšili na dalšího potomka, který už snad bude zdráv a dožije dospělosti. Se sultánem se zúčastnili několika dalších výprav a společně čelili některým problémům. Ibrahim však byl několikrát málem zabit, neboť si nadělal nepřátelé a navíc jeho pýcha velice vzrostla. Problémy to dělalo i Hatice, které se mezitím narodila dvojčátka, chlapec Osman a děvčátko Huricihan. No největším problémem byla těhotná Nigar kalfa, která otěhotněla těsně před tím, než si Ibrahim uvědomil, že Hatice mu obětovala život a jiná žena za to nestojí. Ibrahim se tedy rozhodl Nigar ukrýt pryč do porodu a občas za ní ještě zašel, ale najednou Nigar kalfa zmizel.

Později se dozvěděl, že Hürrem zosnovala velký plán a zničila Mahidevran a částečně i jeho. Dozvěděla se vše o Nigar kalfě a řekla to Hatice, která ubohou Ibrahimovu milenku věznila u sebe. Ibrahim další den dostal děsivou zprávu od Hatice, která mu oznámila, že se rozvedou. Navíc mu Hürrem neustále předkládala to, že vyhrála a sama poté nastoupila na místo sultánovy matky, která během nějaké doby už zemřela na infarkt, způsobený událostí o Nigar kalfě.

Hürrem se tedy stala novou Valide sultan a nastolila si vlastní pořádek, zatímco Ibrahimova budoucnost nebyla vůbec jasná a mohl být každým dnem popraven.

Hatice Ibrahima dlouhou dobu nenáviděla, avšak láska, kterou si k němu vytvořila před mnoha lety, nemohla být jen tak ztracena, a tak si pomalu ale jistě k sobě utváří znovu pouto, ačkoli je Nigar kalfa menší potíží.

Nigar Kalfa porodila dceru Esmu.

Ibrahim následně válčí dál s Hürrem, která si je jistá svým vítězstvím, ale Ibrahim má naprosto stejné pocity. Ten, kdo vyhrává, je ovšem ona. Ibrahim je následně popraven a pohřben.

Sultán Sulejman

Z historie:

Sultán Sulejman I., 6. listopadu 1494 (resp. duben 1495) až 5. září (resp. 6. září) 1566, byl panovník Osmanské říše v letech 1520 až 1566.
V západoevropské literatuře je znám i pod jménem Sulejman (I.) Nádherný - analogicky v turecké literatuře Süleyman Muhtesem (muhtesem v turečtině může být přeloženo i jako překrásný, báječný, velkolepý ...) (v některých případech pak chybně jako Sulejman II.). V turecké literatuře také a údajně častěji jako Sulejman Zákonodárce (turecky Süleyman Kanuni); další formy Soliman, Suleiman nebo Süleyman (jedná se o arabskou versi jména Šalamoun).
Sulejman I. se narodil v Trabzonu v dnešním Turecku jako syn sultána Selima I. a jeho konkubíny Ajše Hafsa Sultan. V sedmi letech byl poslán do Istanbulu na studia přírodních věd, historie, literatury, teologie a vojenské taktiky. První politické zkušenosti získal jako správce několika osmanských provincií v Malé Asii a na Krymu. Do Manisy, kde působil od roku 1512 jako místodržící, si přivedl své 2 ženy. Po smrti svého otce Selima I. roku 1520 nastoupil na trůn a přesídlil do Istanbulu. Vedle svých panovnických, zakonodárných, náboženských a charitativních a vojenských činností podporoval umění, zajímal se o filosofii a poezii. Zemřel roku 1566 při obléhání Szigetváru, který byl bráněn chorvatským pánem Mikulášem Zrinským. Byl 10. panovníkem osmanské říše
Svou vládu započal řadou vojenských výprav a vojenské výpravy konal či nechal konat až skoro do své smrti (poslední bylo neúspěšné obležení (ostrova) Malty). Během Sulejmanovy vlády dosáhla Osmanská říše zenitu své moci a stala se světovou velmocí. Po jeho smrti se ještě jistou setrvačností podařilo osmanská panství rozšířit, ale od druhé poloviny 17. století již započal postupný úpadek.
Matka Ayse Hafsa Sultan [ajše hafsa sultan].
Matky vládnoucích sultánů byly titulovány Valide (Valide Sultan) - mívaly obecně velmi významné postavení v harému.
Jeho ženy - konkubíny - manželky - haseki (haseki byl titul konkubíny Osmanského sultána, jež porodila prince). Ty z nich, s nimiž měl žijící děti - zejména syny, požívaly vyššího postavení. Z nich, jako obvykle, nejvyšší ta, která byla zrovna v největší oblibě: favoritka. Titul sultan pravděpodobně podle práva patřil Valide - matce vládnoucího sultána a dcerám - přímým příbuzným sultána. Sultánovým ženám - konkubínám - manželkám - haseki se pravděpodobně také, zejména těm vlivným, ke jménu přidával titul Sultan, aniž by na to měly výslovné právo. Často se také k jejich jménům přidával přídomek Hatun - miláček, ale nejen jim, ale i jiným příslušnicím harému a jiným ženám.
Fülane (1496?–1550)

• syn Mehmed (1511–1521)
• syn Mahmud (22.9.1512–29.10.1521)
• syn Abdullah (1514–28.10.1514)
• dcera Fatma (1516–1516)

Gülfem (?–1561|1562, İstanbul)

• syn Murad (1513–1521)
• syn Mahmud (1515–1521)

Mahidevran Gülbahar (Rosne Pranvere) (1498–1581, Bursa)

• syn Mustafa (1515–1553)
• dcera Razije (turecká transkripce: Raziye) (1519–1561)
• syn Murad (1519–1521)

Hürrem (známa jako Roxelana) (1506–1558 (15. dubna), Topkapi serail, Istanbul)

• syn Mehmed (1521–1543)
• dcera Mihrimah (1522–1578) ∞ Rüstem Paša (1500–1561), osmanský velkovezír
• syn Abdullah (1523–1526)
• syn Selim (1524–1574) - Sulejmanův nástupce jako Selim II.
• syn Bayezid (1526–1561)
• syn Cihangir (1535–1553)

Syn Hürrem Sultan Mehmed zemřel na neštovice krátce potom, co ho Sulejman jmenoval místo Mustafy sandžakbejem v Manise. Měl stejně jako Mustafa titul Následník trůnu.
Dceru Mihrimah Sulejman v roce 1539 provdal za sandžakbeje Anatolie, svého důvěrníka a vychovatele svých synů Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. Po smrti své matky Hürrem převzala její roli a stala se otcovou rádkyní.^[1][2]
Syn Mahidevran Mustafa byl za velezradu na příkaz otce popraven. Stalo se tak v září 1553 ve vojenském ležení v údolí Ereğli u Konye. Mustafova tajná korespondence s Peršany s jeho pečetí a podpisem "Sultán Mustafa" je dodnes uložena v archivu Topkapı. Historické prameny dokládají také nezdařený pokus části armády izolovat Sulejmana v Dimetoce a dosadit Mustafu na trůn.^[3] Není jasné, zda Sulejmanovo rozhodnutí ovlivnila i smrt jeho oblíbence, Hürremina syna Mehmeda, který zemřel přesně o deset let dříve jako sandžakbej v Manise.
Bayezid zahynul v bojích o trůn se svým bratrem Selimem: s 12 tisíci svých lidí uprchl do Persie na dvůr šáha Tahmáspa I. a v Osmanské říši, jež v té době byla s Persií ve válečném stavu, byl považován za zrádce. Později Sulejman uzavřel s Persií mír a dohodl se s perským šáhem, že Peršané za 4000 zlatých mincí zabijí Bayezidovy spolubojovníky a jeho samotného i s jeho čtyřmi syny předají sultánovým vyslancům. Rozsudek smrti, který Sulejman nad synem vynesl, byl vykonán 28. listopadu roku 1562.
Syn Cihangir zemřel v roce 1553 na vrozenou vadu (křivice).
Nástupcem Sulejmana na trůně Osmanské říše se stal v roce 1566 Selim II., který ho ze všech jeho synů jediný přežil. Nazýván byl Selim Opilec.
Ze seriálu :

Sulejman je jako většina vládců rázný a přísný, což bývá na téměř všechny své poddané, ale také velice milý a snad jako každý muž zamilovaný. U něho je to ale trochu jiné, poněvadž má žen spousty a nejedna nedokáže vydržet konkurenci.
Sulejman byl osmanský princ, jenž na začátku celého seriálu právě nastupoval na trůn po svém otci Selimovi. Má matku Ayse (Valide sultan) a dvě sestry, Beyhan sultan a její krásnější sestru Hatice sultan. Jel do paláce, kde již byla jeho matka a netrpělivě ho vyčkávala a pár dní poté přijela i jeho jediná žena Mahidevran s jeho do té doby jediným žijícím synem, jenž se jmenoval Mustafa. Před Mahidevran měl však ještě jednu ženu a ta se jmenovala Gülfem. A i když Sulejmana velice milovala, děti, které mu porodila, zemřely a on ji už nechtěl.
Sulejman se zamiloval potřetí a to byla osudná láska, která mu, ač se někdy vymkla z rukou, vydržela spousty let. Ta žena se jmenovala Alexandra a jako otrokyně si ho naprosto získala. Sulejman si ji hned nechal zavolat do své komnaty, a i když jim to nevyšlo, na podruhé už spolu zůstali celé dvě noci. Ji přejmenoval na Hürrem a užíval si s ní každou noc a to i když k němu měla jít Mahidevran.