Těším se na vás v roce 2014
pondělí 9. prosince 2013
Veselé Vánoce
Lidi , přeju vám šťastně prožitý advent , veselé Vánoce a šťastný Nový rok
Těším se na vás v roce 2014
Těším se na vás v roce 2014
sobota 7. prosince 2013
Info
Promiňte že jsem se nevěnovala tomuto blogu. Neměla jsem čas a teď vám aspoň něco řeknu.
1. Děkuji že navštěvujete můj blog. Je to spíš informační blog , tak se nedivte že sem nedávám fotky ,videa atd.
Na to slouží tyto stránky https://plus.google.com/u/0/b/108354750543555245191/108354750543555245191/posts
Jsou jen pro ty co mají Google+
Kdo má Facebook tak tomu se omlouvám , protože na facebooku jsem měla stránku , ale nestíhala jsem a kvůli malé návštěvnosti jsem ho nechala na pospas
2. Užijte si Vánoce a Nový rok
3. Ještě jednou děkuji
4. Nevím jestli budu ještě na stránku přidávat více informací , protože mi stránka občas blbne
5. To je vše
PS: na obrázku je dcera Hatice a Ibrahima - Huricihan
1. Děkuji že navštěvujete můj blog. Je to spíš informační blog , tak se nedivte že sem nedávám fotky ,videa atd.
Na to slouží tyto stránky https://plus.google.com/u/0/b/108354750543555245191/108354750543555245191/posts
Jsou jen pro ty co mají Google+
Kdo má Facebook tak tomu se omlouvám , protože na facebooku jsem měla stránku , ale nestíhala jsem a kvůli malé návštěvnosti jsem ho nechala na pospas
2. Užijte si Vánoce a Nový rok
3. Ještě jednou děkuji
4. Nevím jestli budu ještě na stránku přidávat více informací , protože mi stránka občas blbne
5. To je vše
pátek 8. listopadu 2013
Ibrahim Pasha , Sulejmanův přítel
K Ibrahimovi lze říci, že od jeho narození po jistou dobu byl velice milý a snad nevlastnil nějaké negativní vlastnosti. Byl spravedlivý a rád vše dělal podle pravidel. Věrně sloužil sultánovi, tudíž byl spravedlivý, loajální, přátelský, ale i rázný. Postupem času však nabyl nového postavení, jehož moc se stále zvyšovala a s tím i Ibrahimovo ego a pýcha. Najednou se cítil občas výš než sultán, výš než kdokoli a málem se stal obětí několika vrahů. Svou pýchou si velice kazil své manželství a dokonce své ženě začal být nevěrný.
K Ibrahimovi lze říci, že od jeho narození po jistou dobu byl velice milý a snad nevlastnil nějaké negativní vlastnosti. Byl spravedlivý a rád vše dělal podle pravidel. Věrně sloužil sultánovi, tudíž byl spravedlivý, loajální, přátelský, ale i rázný. Postupem času však nabyl nového postavení, jehož moc se stále zvyšovala a s tím i Ibrahimovo ego a pýcha. Najednou se cítil občas výš než sultán, výš než kdokoli a málem se stal obětí několika vrahů. Svou pýchou si velice kazil své manželství a dokonce své ženě začal být nevěrný.
Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!
Ibrahim se po smrti Selima chána přestěhoval společně s novým sultánem Sulejmanem do hlavní paláce. Později přijela i Mahidevran sultan se Sulejmanovým synem, kterého porodila v Manisse, Mustafou. Mahidevran byla jediná žena, kterou Ibrahim v podstatě uznával jako právoplatnou matku prince a sultánku, samozřejmě ještě sultánovu matku Ayse Hafsa sultan.
Ibrahim po nějakém čase narazil na dva problémy, nenávist a láska. Nenáviděl jednu konkubínu, která se stala novou oblíbenkyní sultána, a bylo jí jedno, jak Mahidevran trpí, že ztratila svého muže. Navíc nenáviděla Ibrahima a stála proti němu kdykoli se jí chtělo. Ibrahim ji vždy krotil, ale divokou Hürrem nikdo nezkrotil nikdy. Kromě toho se Ibrahim zamiloval do sultánovy sestry Hatice sultan. Věděl, že by jejich sňatek nebyl povolený a tak raději nic neříkal a občas se s ní tajně scházel, poněvadž ona cítila stejné sympatie. Největším problémem ale bylo, že právě Hürrem byla ta, kdo se o tom všem dozvěděl a chtěla to využít do svého plánu.
Ibrahim se Sulejmanem a armádou vyrazili do války a táhli na Bělehrad. Ibrahim dostával vždy několik dopisů z paláce a i Hatice mu napsala. Když vyhráli, četl s láskou řádky psané její rukou, ale chuť ho přešla, když dorazila na poslední řádek.
Stálo tam „Taky mám dobré zprávy z paláce, Hürrem je těhotná.“ Což ho naprosto vyvedlo z míry a uvědomil si, že jí bude muset čelit ještě nějakou dobu. No, ale poněvadž věděl, jak to potěší Sulejmana, s úsměvem na rtu mu přetlumočil, co se stalo v paláci.
Po návratu se večer sešel s Hatice, ale překazila jim to zpráva o Hürrem, někdo ji otrávil. Ibrahim nemusel ani tak pátrat od koho pochází ten jed. Mohla za to Mahidevran sultan a Ibrahim se jí snažil bránit, poněvadž nechtěl připustit Hürremino vítězství a nakonec tedy Mahidevran zůstala v paláci.
Ibrahim po nějaké době opět odjel do války na Rhodos, kterou sice vyhráli, ale nepřátel tam bylo dost. Někteří z nepřátel se ukrývali v chrámu, kde se sultán s Ibrahimem a ostatními modlili, a chystali se zabít sultána. Ibrahim ho zachránil, avšak sám utrpěl těžké zranění, které se ale vyléčilo. Za záchranu života získal titul velkovezíra a byl hned pod sultánem, čímž si rozhněval některé jeho bývalé nadřízené a taky Hürrem, která už byla matkou dvou dětí.
Ibrahim měl od sultána slib, směl se vrátit do své země, a taky to udělal. Předtím však se však do dopisu pro sultána vyznal z lásky k Hatice. Ve své rodné zemi potkal svého bratra i otce, ale s matkou už se nikdy neviděl, zemřela a Ibrahim ani tak neměl klid. Velice brzy pro něj přijeli vojáci z Osmanské říše a měli za úkol ho přivézt zpět.
Ibrahim očekával svůj konec, ale se ctí se vrátil a předstoupil před sultána, který ho však místo popravy zasnoubil s Hatice. Hürrem to rozzuřilo, ale Ibrahim a Hatice byli štěstím bez sebe. Sulejman však ne. V noci byla zavražděna jedna konkubína a hlavní podezřelou byla Hürrem. Poslali ji pryč z paláce a Ibrahim měl za úkol zjistit o tom vše a popřípadě Hürrem dovézt zpět, pokud se prokáže její nevina. Ta se prokázala, ale poněvadž Ibrahim chtěl proti Hürrem něco vymyslet, slíbil jí návrat pod podmínkou. Pokloní se všem sultánkám a políbí jim šat, především Mahidevran sultan, kterou měla uznat jako vyšší sultánka, než je ona sama. Hürrem to po dlouhém rozmýšlení udělala a hned další noc počala své třetí dítě se sultánem.
Ibrahim se konečně oženil s Hatice a strávil s ní jejich první noc. Poděkoval Gülfem za vše, co pro ně udělala (pomáhala Hatice sultan a Ibrahimovi utajit jejich vztah a zajišťovala jim jejich schůzky) a slíbil jí, že se o Hatice dobře postará. Jenomže byl vyslán na nějakou cestu, což Hatice velice zklamalo, ale její nálada se vylepšila zprávou, že čeká své první dítě.
Ibrahim se po návratu z dlouhé cesty těšil na Hatice a případně již narozené dítě, ale když na zahradě spatřil její smutnou tvář, vytušil, že něco není v pořádku. Hatice během jeho cesty potratila vinou janičářského povstání, když spadla ze schodů. Ibrahim se z toho snažil dostat a dokonce se i rozplakal. No netrvalo dlouho a našel si cestu ven a cestu ještě výše, když objevil důkaz proti Hürrem a místo toho, aby se jí zbavil, nebo aby byla dokonce popravena, se stal Ibrahim částečným vrahem a zemřel někdo jiný.
Ibrahim se poté těšil na jejich další dítě, o čemž se dozvěděl při výpravě, když mu to uprostřed války sdělil sultán, že Hürrem psala dopis. Ibrahim se celý natěšený vrátil z úspěšné výpravy a s Hatice se radostně přivítal, při řeči s Hürrem byla kolem však cítit nenávist, ke které měla dobrý důvod.
Čas ubíhal rychle a Ibrahimovi se po těžkém porodu narodil syn Mehmet. A to díky Hürrem, která malé dítě zachránila. On se s ní marně snažil udobřit, poněvadž ho neustále vinila ze smrti člověka, kterého měla ráda. Od té doby se toho ale hodně změnilo. Do lovecké vily byla převezena jedna žena, která doufala v pomoc Ibrahima. Ta žena byla kastilská princezna Isabella Fortuna a brzy na to se stala sultánovou milenkou. Nějakou dobu se spolu tajně scházely, ale Hürrem se o tom dozvěděla a marně hledala pomoc u Ibrahima. Ten měl jiné starosti. Mehmet, jeho syn, zemřel, navíc se z toho Hatice nemohla probrat a občas nedokázala rozlišit realitu a sen. Poté si podřezala žíly.
Ibrahim byl z toho velice zoufalý, ale útěchu našel u jiné osoby. Zatímco byla Hatice pryč, on ji podvedl s Nigar kalfou, se kterou to však trvalo jen jednu noc, zatím. Sám si to ale vyčítal a od té doby byl na Nigar kalfu nahněvaný, že se to stalo a už s ní nikdy nechtěl nic mít. S Hürrem se dostal ještě do většího nepřátelství, až byl nakonec po záhadném zmizení Isabelly, pověřen sultánovou matkou, aby Hürrem nechal zabít, neboť vztahy sultánovy rodiny k ní velmi, velmi klesly a jediná Hatice s ní dokázala v určitých situacích vyjít. Ibrahim zajistil proto příležitost a skupinu vrahů, kteří to měli zařídit, ale po neúspěšném pokusu už se nic takového nestalo, protože mu sultán svěřil Hürremin život do rukou.
Ibrahim se postupem času do Nigar kalfy zamiloval a trávil s ní noci. Problémy s Hürrem ubraly na intenzitě, ale nespřátelili se, nikdy. Hatice otěhotněla potřetí a s Ibrahimem se těšili na dalšího potomka, který už snad bude zdráv a dožije dospělosti. Se sultánem se zúčastnili několika dalších výprav a společně čelili některým problémům. Ibrahim však byl několikrát málem zabit, neboť si nadělal nepřátelé a navíc jeho pýcha velice vzrostla. Problémy to dělalo i Hatice, které se mezitím narodila dvojčátka, chlapec Osman a děvčátko Huricihan. No největším problémem byla těhotná Nigar kalfa, která otěhotněla těsně před tím, než si Ibrahim uvědomil, že Hatice mu obětovala život a jiná žena za to nestojí. Ibrahim se tedy rozhodl Nigar ukrýt pryč do porodu a občas za ní ještě zašel, ale najednou Nigar kalfa zmizel.
Později se dozvěděl, že Hürrem zosnovala velký plán a zničila Mahidevran a částečně i jeho. Dozvěděla se vše o Nigar kalfě a řekla to Hatice, která ubohou Ibrahimovu milenku věznila u sebe. Ibrahim další den dostal děsivou zprávu od Hatice, která mu oznámila, že se rozvedou. Navíc mu Hürrem neustále předkládala to, že vyhrála a sama poté nastoupila na místo sultánovy matky, která během nějaké doby už zemřela na infarkt, způsobený událostí o Nigar kalfě.
Hürrem se tedy stala novou Valide sultan a nastolila si vlastní pořádek, zatímco Ibrahimova budoucnost nebyla vůbec jasná a mohl být každým dnem popraven.
Nigar Kalfa porodila dceru Esmu.
Ibrahim následně válčí dál s Hürrem, která si je jistá svým vítězstvím, ale Ibrahim má naprosto stejné pocity. Ten, kdo vyhrává, je ovšem ona. Ibrahim je následně popraven a pohřben.
středa 6. listopadu 2013
Sultán Sulejman
Z historie:
Sultán Sulejman I., 6. listopadu 1494 (resp. duben 1495) až 5. září (resp. 6. září) 1566, byl panovník Osmanské říše v letech 1520 až 1566.
V západoevropské literatuře je znám i pod jménem Sulejman (I.) Nádherný - analogicky v turecké literatuře Süleyman Muhtesem (muhtesem v turečtině může být přeloženo i jako překrásný, báječný, velkolepý ...) (v některých případech pak chybně jako Sulejman II.). V turecké literatuře také a údajně častěji jako Sulejman Zákonodárce (turecky Süleyman Kanuni); další formy Soliman, Suleiman nebo Süleyman (jedná se o arabskou versi jména Šalamoun).
Sulejman I. se narodil v Trabzonu v dnešním Turecku jako syn sultána Selima I. a jeho konkubíny Ajše Hafsa Sultan. V sedmi letech byl poslán do Istanbulu na studia přírodních věd, historie, literatury, teologie a vojenské taktiky. První politické zkušenosti získal jako správce několika osmanských provincií v Malé Asii a na Krymu. Do Manisy, kde působil od roku 1512 jako místodržící, si přivedl své 2 ženy. Po smrti svého otce Selima I. roku 1520 nastoupil na trůn a přesídlil do Istanbulu. Vedle svých panovnických, zakonodárných, náboženských a charitativních a vojenských činností podporoval umění, zajímal se o filosofii a poezii. Zemřel roku 1566 při obléhání Szigetváru, který byl bráněn chorvatským pánem Mikulášem Zrinským. Byl 10. panovníkem osmanské říše
Svou vládu započal řadou vojenských výprav a vojenské výpravy konal či nechal konat až skoro do své smrti (poslední bylo neúspěšné obležení (ostrova) Malty). Během Sulejmanovy vlády dosáhla Osmanská říše zenitu své moci a stala se světovou velmocí. Po jeho smrti se ještě jistou setrvačností podařilo osmanská panství rozšířit, ale od druhé poloviny 17. století již započal postupný úpadek.
Matka Ayse Hafsa Sultan [ajše hafsa sultan].
Matky vládnoucích sultánů byly titulovány Valide (Valide Sultan) - mívaly obecně velmi významné postavení v harému.
Jeho ženy - konkubíny - manželky - haseki (haseki byl titul konkubíny Osmanského sultána, jež porodila prince). Ty z nich, s nimiž měl žijící děti - zejména syny, požívaly vyššího postavení. Z nich, jako obvykle, nejvyšší ta, která byla zrovna v největší oblibě: favoritka. Titul sultan pravděpodobně podle práva patřil Valide - matce vládnoucího sultána a dcerám - přímým příbuzným sultána. Sultánovým ženám - konkubínám - manželkám - haseki se pravděpodobně také, zejména těm vlivným, ke jménu přidával titul Sultan, aniž by na to měly výslovné právo. Často se také k jejich jménům přidával přídomek Hatun - miláček, ale nejen jim, ale i jiným příslušnicím harému a jiným ženám.
Fülane (1496?–1550)
Dceru Mihrimah Sulejman v roce 1539 provdal za sandžakbeje Anatolie, svého důvěrníka a vychovatele svých synů Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. Po smrti své matky Hürrem převzala její roli a stala se otcovou rádkyní.[1][2]
Syn Mahidevran Mustafa byl za velezradu na příkaz otce popraven. Stalo se tak v září 1553 ve vojenském ležení v údolí Ereğli u Konye. Mustafova tajná korespondence s Peršany s jeho pečetí a podpisem "Sultán Mustafa" je dodnes uložena v archivu Topkapı. Historické prameny dokládají také nezdařený pokus části armády izolovat Sulejmana v Dimetoce a dosadit Mustafu na trůn.[3] Není jasné, zda Sulejmanovo rozhodnutí ovlivnila i smrt jeho oblíbence, Hürremina syna Mehmeda, který zemřel přesně o deset let dříve jako sandžakbej v Manise.
Bayezid zahynul v bojích o trůn se svým bratrem Selimem: s 12 tisíci svých lidí uprchl do Persie na dvůr šáha Tahmáspa I. a v Osmanské říši, jež v té době byla s Persií ve válečném stavu, byl považován za zrádce. Později Sulejman uzavřel s Persií mír a dohodl se s perským šáhem, že Peršané za 4000 zlatých mincí zabijí Bayezidovy spolubojovníky a jeho samotného i s jeho čtyřmi syny předají sultánovým vyslancům. Rozsudek smrti, který Sulejman nad synem vynesl, byl vykonán 28. listopadu roku 1562.
Syn Cihangir zemřel v roce 1553 na vrozenou vadu (křivice).
Nástupcem Sulejmana na trůně Osmanské říše se stal v roce 1566 Selim II., který ho ze všech jeho synů jediný přežil. Nazýván byl Selim Opilec.
Ze seriálu :
Sulejman je jako většina vládců rázný a přísný, což bývá na téměř všechny své poddané, ale také velice milý a snad jako každý muž zamilovaný. U něho je to ale trochu jiné, poněvadž má žen spousty a nejedna nedokáže vydržet konkurenci.
Sulejman byl osmanský princ, jenž na začátku celého seriálu právě nastupoval na trůn po svém otci Selimovi. Má matku Ayse (Valide sultan) a dvě sestry, Beyhan sultan a její krásnější sestru Hatice sultan. Jel do paláce, kde již byla jeho matka a netrpělivě ho vyčkávala a pár dní poté přijela i jeho jediná žena Mahidevran s jeho do té doby jediným žijícím synem, jenž se jmenoval Mustafa. Před Mahidevran měl však ještě jednu ženu a ta se jmenovala Gülfem. A i když Sulejmana velice milovala, děti, které mu porodila, zemřely a on ji už nechtěl.
Sulejman se zamiloval potřetí a to byla osudná láska, která mu, ač se někdy vymkla z rukou, vydržela spousty let. Ta žena se jmenovala Alexandra a jako otrokyně si ho naprosto získala. Sulejman si ji hned nechal zavolat do své komnaty, a i když jim to nevyšlo, na podruhé už spolu zůstali celé dvě noci. Ji přejmenoval na Hürrem a užíval si s ní každou noc a to i když k němu měla jít Mahidevran.
V západoevropské literatuře je znám i pod jménem Sulejman (I.) Nádherný - analogicky v turecké literatuře Süleyman Muhtesem (muhtesem v turečtině může být přeloženo i jako překrásný, báječný, velkolepý ...) (v některých případech pak chybně jako Sulejman II.). V turecké literatuře také a údajně častěji jako Sulejman Zákonodárce (turecky Süleyman Kanuni); další formy Soliman, Suleiman nebo Süleyman (jedná se o arabskou versi jména Šalamoun).
Sulejman I. se narodil v Trabzonu v dnešním Turecku jako syn sultána Selima I. a jeho konkubíny Ajše Hafsa Sultan. V sedmi letech byl poslán do Istanbulu na studia přírodních věd, historie, literatury, teologie a vojenské taktiky. První politické zkušenosti získal jako správce několika osmanských provincií v Malé Asii a na Krymu. Do Manisy, kde působil od roku 1512 jako místodržící, si přivedl své 2 ženy. Po smrti svého otce Selima I. roku 1520 nastoupil na trůn a přesídlil do Istanbulu. Vedle svých panovnických, zakonodárných, náboženských a charitativních a vojenských činností podporoval umění, zajímal se o filosofii a poezii. Zemřel roku 1566 při obléhání Szigetváru, který byl bráněn chorvatským pánem Mikulášem Zrinským. Byl 10. panovníkem osmanské říše
Svou vládu započal řadou vojenských výprav a vojenské výpravy konal či nechal konat až skoro do své smrti (poslední bylo neúspěšné obležení (ostrova) Malty). Během Sulejmanovy vlády dosáhla Osmanská říše zenitu své moci a stala se světovou velmocí. Po jeho smrti se ještě jistou setrvačností podařilo osmanská panství rozšířit, ale od druhé poloviny 17. století již započal postupný úpadek.
Matka Ayse Hafsa Sultan [ajše hafsa sultan].
Matky vládnoucích sultánů byly titulovány Valide (Valide Sultan) - mívaly obecně velmi významné postavení v harému.
Jeho ženy - konkubíny - manželky - haseki (haseki byl titul konkubíny Osmanského sultána, jež porodila prince). Ty z nich, s nimiž měl žijící děti - zejména syny, požívaly vyššího postavení. Z nich, jako obvykle, nejvyšší ta, která byla zrovna v největší oblibě: favoritka. Titul sultan pravděpodobně podle práva patřil Valide - matce vládnoucího sultána a dcerám - přímým příbuzným sultána. Sultánovým ženám - konkubínám - manželkám - haseki se pravděpodobně také, zejména těm vlivným, ke jménu přidával titul Sultan, aniž by na to měly výslovné právo. Často se také k jejich jménům přidával přídomek Hatun - miláček, ale nejen jim, ale i jiným příslušnicím harému a jiným ženám.
Fülane (1496?–1550)
- syn Mehmed (1511–1521)
- syn Mahmud (22.9.1512–29.10.1521)
- syn Abdullah (1514–28.10.1514)
- dcera Fatma (1516–1516)
- syn Murad (1513–1521)
- syn Mahmud (1515–1521)
- syn Mustafa (1515–1553)
- dcera Razije (turecká transkripce: Raziye) (1519–1561)
- syn Murad (1519–1521)
- syn Mehmed (1521–1543)
- dcera Mihrimah (1522–1578) ∞ Rüstem Paša (1500–1561), osmanský velkovezír
- syn Abdullah (1523–1526)
- syn Selim (1524–1574) - Sulejmanův nástupce jako Selim II.
- syn Bayezid (1526–1561)
- syn Cihangir (1535–1553)
Dceru Mihrimah Sulejman v roce 1539 provdal za sandžakbeje Anatolie, svého důvěrníka a vychovatele svých synů Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. Po smrti své matky Hürrem převzala její roli a stala se otcovou rádkyní.[1][2]
Syn Mahidevran Mustafa byl za velezradu na příkaz otce popraven. Stalo se tak v září 1553 ve vojenském ležení v údolí Ereğli u Konye. Mustafova tajná korespondence s Peršany s jeho pečetí a podpisem "Sultán Mustafa" je dodnes uložena v archivu Topkapı. Historické prameny dokládají také nezdařený pokus části armády izolovat Sulejmana v Dimetoce a dosadit Mustafu na trůn.[3] Není jasné, zda Sulejmanovo rozhodnutí ovlivnila i smrt jeho oblíbence, Hürremina syna Mehmeda, který zemřel přesně o deset let dříve jako sandžakbej v Manise.
Bayezid zahynul v bojích o trůn se svým bratrem Selimem: s 12 tisíci svých lidí uprchl do Persie na dvůr šáha Tahmáspa I. a v Osmanské říši, jež v té době byla s Persií ve válečném stavu, byl považován za zrádce. Později Sulejman uzavřel s Persií mír a dohodl se s perským šáhem, že Peršané za 4000 zlatých mincí zabijí Bayezidovy spolubojovníky a jeho samotného i s jeho čtyřmi syny předají sultánovým vyslancům. Rozsudek smrti, který Sulejman nad synem vynesl, byl vykonán 28. listopadu roku 1562.
Syn Cihangir zemřel v roce 1553 na vrozenou vadu (křivice).
Nástupcem Sulejmana na trůně Osmanské říše se stal v roce 1566 Selim II., který ho ze všech jeho synů jediný přežil. Nazýván byl Selim Opilec.
Ze seriálu :
Sulejman byl osmanský princ, jenž na začátku celého seriálu právě nastupoval na trůn po svém otci Selimovi. Má matku Ayse (Valide sultan) a dvě sestry, Beyhan sultan a její krásnější sestru Hatice sultan. Jel do paláce, kde již byla jeho matka a netrpělivě ho vyčkávala a pár dní poté přijela i jeho jediná žena Mahidevran s jeho do té doby jediným žijícím synem, jenž se jmenoval Mustafa. Před Mahidevran měl však ještě jednu ženu a ta se jmenovala Gülfem. A i když Sulejmana velice milovala, děti, které mu porodila, zemřely a on ji už nechtěl.
Sulejman se zamiloval potřetí a to byla osudná láska, která mu, ač se někdy vymkla z rukou, vydržela spousty let. Ta žena se jmenovala Alexandra a jako otrokyně si ho naprosto získala. Sulejman si ji hned nechal zavolat do své komnaty, a i když jim to nevyšlo, na podruhé už spolu zůstali celé dvě noci. Ji přejmenoval na Hürrem a užíval si s ní každou noc a to i když k němu měla jít Mahidevran.
neděle 3. listopadu 2013
Mahidevran Sultan - Sultánova růžová zář
Z historie :
Ale i její syn Mustafa neměl štěstí. Hürrem ho tak nenáviděla, že po nějkých úkladných pastích se jí podařilo se ho zbavit a Mahidevran svoje pokusy na Hürremino zmizení vzdala. Proto na trůn usedl Hürremin syn Selim, který byl jinak v pořadí princů až třetí.
Mahidevran, stejně jako Hürrem, dostala také jméno od sultána. Gülbahar a i na to byla náležitě pyšná, a ačkoli navždy ztratila sultánovu lásku, cit v jejím srdci zůstal do její smrti.
Mahidevran sultan se dříve jmenovala Rosne Pranvere byla jen obyčejnou otrokyní sloužící princi Sulejmanovi I. A jako každá jiná otrokyně i Mahidevran hatun toužila se stát jeho oblíbenkyní. Jednou se jí poštěstilo a byla to právě ona, kdo byla pověřená strávit večer s princem Sulejmanem I.
Láska, která mezi nimi propukla trvala několik let. Mahidevran se do něj zamilovala a do doby, než princův otec zemřel, se o svého milovaného nemusela dělit.
V Manisse, kde přebývala, počala dítě se Sulejmanem. K jejímu štěstí se jim narodila krásný syn, pojmenovaný Mustafa.
Láska, která mezi nimi propukla trvala několik let. Mahidevran se do něj zamilovala a do doby, než princův otec zemřel, se o svého milovaného nemusela dělit.
V Manisse, kde přebývala, počala dítě se Sulejmanem. K jejímu štěstí se jim narodila krásný syn, pojmenovaný Mustafa.
Již brzy jí ale došlo, jaké zklamání jí její nové postavení přináší. Musí se o svého muže dělit a že těch rivalek nebylo málo.
Tou první byla Alexandra. Ruská otrokyně s velkým šarmem, která jí jejího muže zabavila a dokonce dostala jméno Hürrem. Ale i přes těžkosti s Hürrem znovu Mahidevran otěhotněla. Druhého dítěte se však nedočkala. Potratila ho zrovna v noci, kdy doufala, že za ní sultán příjde a místo toho byl opět s Hürrem.
Mahidevran svůj vztek neovládla a Hürrem zbila do bezvědomí, kvůli čemuž už se sultánem nikdy noc nestrávila.
Hürrem si mezitím užívala sultánově větší náklonnosti a dokonce s ním otěhotněla a ne jednou. Všechny Mahidevraniné pokusy o její vraždu měly jen jeden následek, ztrátu sultánovy přízně.
Mahidevran si dělala naděje pouze, když se v okolí objevila nějaká nová konkurentka, jež by mohla Hürrem udělat to, co kdysi ona Mahidevran. Nikdy to však nevyšlo a jen jednou, když se do paláce dostala obzlášť krásná princezna Isabella, se pro Hürrem staly dny a noci těžší než smrt. Sama se ale Isabelly zbavila a narozdíl od Mahidevran neztratila sultánovu přízeň a lásku.
Mahidevran si už na sultána moc nemyslela, tedy spíše na svého syna, který dospěl a již si vybíral mezi otrokyněmi své oblíbenkyně. První byla Elif (zabila se), druhá Efsun (zemřela na vykrvácení po potratu) a poté byly dvě, jejichž příběh se stále děje a obě jsou si konkurentkami.
Mahidevran se věděla, že její syn je prvorozený, a tak sultánem bude on, ale nestalo se. Na nějakou dobu Mahidevran vládla harému, protože sultánova matka na tom byla zle.
Hürrem jí kvůli tomu nenáviděla, ale musela si to vytrpět. Mahidevran však brzy musela svůj post opustit a zůstala jen matkou prince.
Nurbanu Sultan
Věděli jste že :
Nurbanu Sultan sa stala jednou z najvýznamnejších žien Osmanskej ríše. Jej skutočné meno bolo Cecilia Venier-Baffo. Narodila sa v roku 1525 na ostrove Paros (dnešná časť Grécka). Iné zdroje ju pomenovávajú ako Olíviu, iní ako Rachel ale zdá sa, že to bola dcéra šľachtica menom Nicolo Venier a ženou menom Violante Baffo. V roku 1537 na ostrov Paros si ju podmanili osmanskí Turci a Cecilia, spolu s ...mnohými ďalšími, bola zajatá spolu s ďalšími kresťanmi pre trhy s otrokmi.
Bolo to pekné dievča, upútalo pozornosť niekoho dôležitého, keď skončila v paláci v háreme princa Selima II. v Konštantínopole. Konvertovala na islam a dostala meno Afife Nurbanu. Časom porodila princovi Selimovi 4 deti - 3 dcéry a 1 syna (nástupcu a dediča Murada).
Stala sa prvou dámou háremu a bola poverena riadením háremu. Jej syn pridal len na Nurbaninej prestízi - stala sa matkou buduceho sultana.
Samozrejme že Selim mal mnoho dalsich konkubin, no Nurbanu zostala vzdy jeho oblubena pre jej krasu a mudrost.
Nurbanu nikdy nezabudla na svoje korene. Lud ju mal velmi rad, ziskala si jeho uctu a respekt.
Bolo to pekné dievča, upútalo pozornosť niekoho dôležitého, keď skončila v paláci v háreme princa Selima II. v Konštantínopole. Konvertovala na islam a dostala meno Afife Nurbanu. Časom porodila princovi Selimovi 4 deti - 3 dcéry a 1 syna (nástupcu a dediča Murada).
Stala sa prvou dámou háremu a bola poverena riadením háremu. Jej syn pridal len na Nurbaninej prestízi - stala sa matkou buduceho sultana.
Samozrejme že Selim mal mnoho dalsich konkubin, no Nurbanu zostala vzdy jeho oblubena pre jej krasu a mudrost.
Nurbanu nikdy nezabudla na svoje korene. Lud ju mal velmi rad, ziskala si jeho uctu a respekt.
sobota 2. listopadu 2013
Rustem Pasha
Informace o Rustemu Pashovi:
Z historie:
[
Smrt Ibrahima Paši
Ve té době také Sulejman pověřil Rüstema výchovou svých synů Mehmeda, Selima, Bayezida a Cihangira - byl tak sultánově rodině tak blízko jako velkovezír Ibrahim Paša a je možné předpokládat určitou rivalitu i to, že sultánova manželka Hürrem Sultan využila Rüstema jako spojence v mocenské hře. Okolnosti Ibrahimovy smrti (1536) byly ale mnohem složitější. Osudným se mu stala zejména tajná jednání s vyslanci jiných mocností a to, že během perského tažení používal titul a pečeť "Sultán Ibrahim". [5] Podle legendy Rüstem připravil pád Ibrahima Paši, aby sám vzápětí zaujal jeho místo. To ale nebylo možné. Podmínky jmenování hodnostářů byly totiž jasně stanoveny řádem a důsledně dodržovány. Velkovezíra mohl nahradit jen první vezír a tím byl v té době Albánec Ayas Mehmed Paša. Když v roce 1539 při morové epidemii zemřel a jeho nástupce Mustafa Paša také už nebyl naživu, stal se velkovezírem sultánův švagr Çelebi Lütfi Paša. Ten byl v roce 1541 Sulejmanem pro nevhodné chování suspendován a poslán do vyhnanství a na jeho místo nastoupil Hadim (eunuch) Süleyman Paša. O tři roky později došlo během zasedání divanu k prudké hádce mezi ním a prvním vezírem Hüsrevem Pašou. Sultán Sulejman oba poslal do vyhnanství a novým velkovezírem jmenoval dosavadního druhého vezíra: Rüstema. Stalo se tak 28.listopadu 1544, osm let po Ibrahimově smrti. Rüstem tedy nepřeskočil jediný stupínek a jeho kariéra se odvíjela přesně v souladu s platným řádem: od mirahura přes sandžakbeje Teke, bejlerbeje Diyarbakıru až po místodržícího Anatolie v roce 1538 (tehdy jedna ze dvou nejvýznamnějších administrativních oblastí osmanského státu; téměř celé území dnešního Turecka).
Smrt Şehzade Mustafy
Zjednodušeně bývá interpretován i Hürremin a Rüstemův podíl na smrti Sulejmanova syna Mustafy. I v tomto případě předcházel dlouholetý boj o moc mezi otcem a synem, vedoucí nutně k dvojvládí a vnitřní destabilizaci státu, podporované zahraničními mocnostmi (především císařem, Benátkami a perskými Safíovci). [6] Zlomovým okamžikem byl pokus části armády izolovat stárnoucího sultána v Dimetoce (řecky: Didymóteicho) a nastolit Mustafu na trůn. Mustafova tajná korespondence s Peršany nesoucí jeho pečeť a podpis "Sultán Mustafa" je dodnes součástí archivu v Topkapı. [7] Sulejman měl jistě na paměti i boj mezi jeho otcem Selimem a dědem Bayezidem, který skončil Bayezidovým sesazením a jeho smrtí v roce 1512. Proto své rozhodnutí o Mustafově osudu konzultoval - tak jako v případě Ibrahim - s tehdy nejvyšší právní autoritou Ebussuudem Efendim. [5] [8] V roce 1552, kdy se chystalo tažení proti Peršanům, jmenoval Sulejman Rüstema seraskerem (vrchním velitelem) osmanských vojsk. Část armády podporující Mustafu toto jmenování odmítla a zpochybnila tím i Sulejmanovu autoritu. Sulejman poté výpravu přesunul na následující rok "s ohledem na blížící se zimu". V září 1553 povolal Mustafu do vojenského tábora v údolí Ereğli u Konye a dal ho popravit. Není jasné, zda toto rozhodnutí ovlivnila i smrt Sulejmanova oblíbence, Hürremina syna Mehmeda, který zemřel přesně o deset let dříve, poté co se stal místo Mustafy sandžakbejem v Manise. Protože část armády před perským tažením neuznala Rüstema jako vrchního velitele, mluví některé dobové prameny o jeho neschopnosti velet. [9] Podobnému odporu musel čelit i Rüstemův bratr Sinan ve své funkci admirála osmanského loďstva, ačkoli do roku 1553, kdy zemřel, dosáhl řady vítězství u břehů Afriky a Itálie a francouzští současníci ho líčí jako "schopného válečníka s ušlechtilým srdcem" [10]. Podle některých historických pramenů nebyla příčinou odporu vůči oběma bratrům jejich nekompetentnost, ale Rüstemova snaha reformovat nákladný armádní systém tak, aby byl efektivnější a snáze kontrolovatelný. [11][12] Po Mustafově popravě došlo ke vzpouře části armády, především v jeho sandžaku Amasya. Sulejman vzhledem ke své ještě neupevněné pozici proto Rüstema obětoval a v říjnu 1553 jmenoval velkovezírem Albánce Kara Ahmeda Pašu. [6] Zajímavé ale je, že Rüstemovi ponechal ostatní pravomoci a v roce 1554 ho pověřil, aby koncipoval smlouvu s Peršany, která za výhodných podmínek stabilizovala osmanskou východní hranici. Ani ne za dva roky, 29. září 1555, Rüstem opět zaujal své místo. Tentokrát byl velkovezírem až do své smrti v roce 1561. Vládl tak déle než Ibrahim Paša a většina jeho předchůdců i nástupců. [9]Důležitým mezníkem v Rüstemově životě byl sňatek s jedinou sultánovou dcerou Mihrimah, uskutečněný z rozhodnutí Sulejmana v listopadu roku 1539. Byl jistě především mocenskou aliancí, spekuluje se o intrikách haseki Hürrem Sultan a o tom, že jako Sulejmanův zeť (dāmād) získal Rüstem výsadní postavení u dvora. Sultánovo rozhodnutí bylo ale zároveň projevem velkého uznání a důvěry. Rüstem v té době už osvědčil své mimořádné schopnosti ve správní a finanční sféře jako třetí vezír a bejlerbej Anatolie. Sultán si ho vážil jako vychovatele svých synů i pro jeho loajalitu a bystrý úsudek. Sňatek s Mihrimah byl jen logickým potvrzením této skutečnosti. Také Rüstemův tehdy už značný majetek sehrál asi svou roli. Výše mehiru, tedy majetkového vkladu, který přináší ženich do manželství pro svou budoucí ženu, byl v tomto případě víc než úctyhodný. [4] Oproti mnoha mýtů kolem tohoto manželství jsou fakta střízlivější a naznačují, že v něm nechyběla úcta a důvěra. Mihrimah čerpala ze zkušeností svého muže v politických a finančních záležitostech a v kritických okamžicích ho bezvýhradně podporovala. Dokazuje to i dopis, který napsala otci v období, kdy byl Rüstem po Mustafově smrti v roce 1553 zbaven úřadu velkovezíra a žil v nemilosti v Üsküdaru.
Na rozdíl od vztahu Sulejmana a Hürrem, o kterém se můžeme mnoho dozvědět z jejich rozsáhlé korespondence, dokumentují manželství Mihrimah a Rüstema především činy. Tak víme, že Rüstemův bratr Sinan byl roku 1553 pohřben v mauzoleu üsküdarské mešity Mihrimah Sultan - obdivuhodný důkaz manželské solidarity v době, kdy Rüstemova existence, nejen ta politická, visela na vlásku. Dalším důkazem je nadační listina Rüstema Paši z roku 1561, v níž ustanovuje Mihrimah jako vykonavatelku své poslední vůle a také jako svou následnici ve funkci správce nadačního fondu (vakıfu) Hürrem Sultan. [7] Odkázal jí i většinu svého jmění s přáním, aby realizovala některé jeho charitativní projekty a stavbu mešity nesoucí jeho jméno, která byla největším snem posledních let jeho života. Mešita patří ke skvostům architektury Velkého století.
V protikladu k fabulacím televizních seriálů není v životě Mihrimah Sultan doložen jiný muž než Rüstem. Historické prameny zmiňují ale v souvislosti s její charitativní činností architekta Mimara Sinana. Pro Mihrimah, Sulejmana a Rüstema Pašu vytvořil svá nejkrásnější díla, většinou nadační stavby religiózně sociálního charakteru, külliye. První takový komplex, Mešita princů (Şehzade Camii), objednaný samotným panovníkem, byl věnován památce Sulejmanova a Hürremina syna Mehmeda. Stavěl se v letech 1543-48 a je považován za jeden z nejkrásnějších Sinanových projektů vůbec. Dalšími proslulými nadačními díly jsou Süleymaniye (1550-58), Rüstempaşa Camii (1561-63?) s nádhernou majolikovou výzdobou z Izniku, Mihrimah Sultan İskele Camii v Üsküdaru (v asijské části Istanbulu, 1543-1548) a mešita Mihrimah Sultan u Edirnské brány (Edirnekapı Camii, v evropské části Istanbulu, 1562/63–1565 nebo 1570). [4] Mihrimah ovlivňovala, především v pozdějším věku, politická rozhodnutí svého otce a také svého bratra Selima, ale vždy zůstávala v pozadí. Manželství s Rüstemem bylo pro ni v tomto ohledu velkou školou. Přispělo jistě i k její schopnosti zacházet s financemi - jak při správě a zakládání nadačních fondů, tak i při podporování některých otcových a bratrových záměrů z jejích vlastních prostředků. Tím zároveň vždy upevňovala své postavení v mocenské hierarchii.
O dětech Mihrimah a Rüstema Paši mnoho nevíme. Nejpodrobněji se píše o jejich dceři Ayşe Hümaşah (Ayşe Hanım Sultan), narozené roku 1541. Její potomci, Rüstemovi vnuci a pravnuci, už ale do dějin osmanského státu nijak výrazněji nezasáhli. Jeden ze synů Mihrimah a Rüstema je pohřben vedle svého otce v jeho mauzoleu v zahradě Mešity princů (Şehzade camii). Zemřel o rok dříve než jeho otec při epidemii. Dva bezejmenné hroby v mešitě Mihrimah Sultan v Üsküdaru připomínají další syny, snad Murada (narozen 1545) a Mehmeda (1547). Vedle nich je i hrob Osmana Beye, Rüstemova syna z předchozího manželství (jméno jeho matky není známé). [13
Ze seriálu:
Rüstem je jeden z paşů Omanské říše. Dle některých zdrojů to byl strážce pokladnice, takový správce financí a také oblíbený politik Haseki Hürrem Sultan, což právě tato skutečnost nebyla popřena.
Rüstem je postarší, zatrpklý muž. I on baží po moci jako většina lidí a slouží sultánově manželce, matce pěti dětí, která má občas menší "problémy" s jistými konkubínami.
Dříve sloužil především sultánovi a staral se i o Mihrimah Sultan, která se občas chtěla projet na koni. Jeho skutečným pánem však byla žena, jejíž byl oblíbenec.
Poté, co se v paláci objevila Firuze Hatun(Hümeyra) a sultánovi zatemnila mysl, když se do ní naprosto bláznivě zamiloval, měla Hürrem menší těžkosti s tím, která z nich dvou se dostane k sultánovi na halvet.
Rüstem byl odvážný muž, a tak své paní pomáhal. Nejdříve dal uspávadlo do jídla Firuze a chystal se jí shodit z balkónu. Žena přežila jen díky Nigar kalfě, jež ji zachránila a paşu přemluvila.
Hürrem byla naprosto zničená a zuřivá. Po dalších pokusech požádala Rüstema, aby Firuze v lese zlomil vaz.
Bez jakýchkoli okolků se to rozhodl udělat, ale zastavil se, Firuze je perská princezna!
Perské tetování na jejím krku bylo zlé, sultánovi nepřátelé. Ten znak jí mohl zkazit život a měla by přijít o hlavu, ale kvůli sultánově lásce pouze odešla z paláce. Navždy?
Prozatím se toho více nedá říct. Doposud byl jen ve 3.Sérii seriálu, která se rozjíždí a je v tureckém jazyce.
A to je vše
Rüstem Paša, také Rüstem Paşa Opuković, Rüstem Paşa Čigalić, Damat Rüstem Paşa (1500 nebo 1507 Butmir, Sarajevo [1] – 10. července 1561 Istanbul) byl za vlády sultána Sulejmana I. 38. a 40. velkovezírem (sadrazam) Osmanské říše, vrchním velitelem (serasker) osmanských vojsk a sultánovým zetěm (dāmād). Byl bratrem osmanského velkoadmirála Sinana Paši
Pocházel z velmi prostých poměrů, jako dítě nalezl existenční zajištění v osmanské armádě. Později byl přijat do Enderunu, školy pro vojáky, správní úředníky a státní hodnostáře, která byla součástí paláce Topkapı (byla založena jako multikulturní vzdělávací systém; vyučovala se zde teologie, matematika, ekonomie, historie, práva, strategie, ale i filozofie, literatura a hudba). Při konvertování k islámu mu bylo dáno jméno Rüstem, tedy "bojovník", "ten, který nezná strach". V roce 1526 se zúčastnil bitvy u Moháče jako silāḥdār (jízdní obrněnec a zbrojíř). [3] Silahtarové byli elitní částí osmanské armády, v bitvě obklopovali sultána jako jeho osobní garda. Jejich členem se mohl stát jen ten, kdo prokázal mimořádnou odvahu a spolehlivost. Brzy nato byl Rüstem jmenován správcem sultánových stájí a vrchním štolbou (mirahur-i evvel ağa, rikâb-dâr), měl významné hospodářské pravomoci a doprovázel sultána na cestách. [
Smrt Ibrahima Paši
Ve té době také Sulejman pověřil Rüstema výchovou svých synů Mehmeda, Selima, Bayezida a Cihangira - byl tak sultánově rodině tak blízko jako velkovezír Ibrahim Paša a je možné předpokládat určitou rivalitu i to, že sultánova manželka Hürrem Sultan využila Rüstema jako spojence v mocenské hře. Okolnosti Ibrahimovy smrti (1536) byly ale mnohem složitější. Osudným se mu stala zejména tajná jednání s vyslanci jiných mocností a to, že během perského tažení používal titul a pečeť "Sultán Ibrahim". [5] Podle legendy Rüstem připravil pád Ibrahima Paši, aby sám vzápětí zaujal jeho místo. To ale nebylo možné. Podmínky jmenování hodnostářů byly totiž jasně stanoveny řádem a důsledně dodržovány. Velkovezíra mohl nahradit jen první vezír a tím byl v té době Albánec Ayas Mehmed Paša. Když v roce 1539 při morové epidemii zemřel a jeho nástupce Mustafa Paša také už nebyl naživu, stal se velkovezírem sultánův švagr Çelebi Lütfi Paša. Ten byl v roce 1541 Sulejmanem pro nevhodné chování suspendován a poslán do vyhnanství a na jeho místo nastoupil Hadim (eunuch) Süleyman Paša. O tři roky později došlo během zasedání divanu k prudké hádce mezi ním a prvním vezírem Hüsrevem Pašou. Sultán Sulejman oba poslal do vyhnanství a novým velkovezírem jmenoval dosavadního druhého vezíra: Rüstema. Stalo se tak 28.listopadu 1544, osm let po Ibrahimově smrti. Rüstem tedy nepřeskočil jediný stupínek a jeho kariéra se odvíjela přesně v souladu s platným řádem: od mirahura přes sandžakbeje Teke, bejlerbeje Diyarbakıru až po místodržícího Anatolie v roce 1538 (tehdy jedna ze dvou nejvýznamnějších administrativních oblastí osmanského státu; téměř celé území dnešního Turecka).
Smrt Şehzade Mustafy
Zjednodušeně bývá interpretován i Hürremin a Rüstemův podíl na smrti Sulejmanova syna Mustafy. I v tomto případě předcházel dlouholetý boj o moc mezi otcem a synem, vedoucí nutně k dvojvládí a vnitřní destabilizaci státu, podporované zahraničními mocnostmi (především císařem, Benátkami a perskými Safíovci). [6] Zlomovým okamžikem byl pokus části armády izolovat stárnoucího sultána v Dimetoce (řecky: Didymóteicho) a nastolit Mustafu na trůn. Mustafova tajná korespondence s Peršany nesoucí jeho pečeť a podpis "Sultán Mustafa" je dodnes součástí archivu v Topkapı. [7] Sulejman měl jistě na paměti i boj mezi jeho otcem Selimem a dědem Bayezidem, který skončil Bayezidovým sesazením a jeho smrtí v roce 1512. Proto své rozhodnutí o Mustafově osudu konzultoval - tak jako v případě Ibrahim - s tehdy nejvyšší právní autoritou Ebussuudem Efendim. [5] [8] V roce 1552, kdy se chystalo tažení proti Peršanům, jmenoval Sulejman Rüstema seraskerem (vrchním velitelem) osmanských vojsk. Část armády podporující Mustafu toto jmenování odmítla a zpochybnila tím i Sulejmanovu autoritu. Sulejman poté výpravu přesunul na následující rok "s ohledem na blížící se zimu". V září 1553 povolal Mustafu do vojenského tábora v údolí Ereğli u Konye a dal ho popravit. Není jasné, zda toto rozhodnutí ovlivnila i smrt Sulejmanova oblíbence, Hürremina syna Mehmeda, který zemřel přesně o deset let dříve, poté co se stal místo Mustafy sandžakbejem v Manise. Protože část armády před perským tažením neuznala Rüstema jako vrchního velitele, mluví některé dobové prameny o jeho neschopnosti velet. [9] Podobnému odporu musel čelit i Rüstemův bratr Sinan ve své funkci admirála osmanského loďstva, ačkoli do roku 1553, kdy zemřel, dosáhl řady vítězství u břehů Afriky a Itálie a francouzští současníci ho líčí jako "schopného válečníka s ušlechtilým srdcem" [10]. Podle některých historických pramenů nebyla příčinou odporu vůči oběma bratrům jejich nekompetentnost, ale Rüstemova snaha reformovat nákladný armádní systém tak, aby byl efektivnější a snáze kontrolovatelný. [11][12] Po Mustafově popravě došlo ke vzpouře části armády, především v jeho sandžaku Amasya. Sulejman vzhledem ke své ještě neupevněné pozici proto Rüstema obětoval a v říjnu 1553 jmenoval velkovezírem Albánce Kara Ahmeda Pašu. [6] Zajímavé ale je, že Rüstemovi ponechal ostatní pravomoci a v roce 1554 ho pověřil, aby koncipoval smlouvu s Peršany, která za výhodných podmínek stabilizovala osmanskou východní hranici. Ani ne za dva roky, 29. září 1555, Rüstem opět zaujal své místo. Tentokrát byl velkovezírem až do své smrti v roce 1561. Vládl tak déle než Ibrahim Paša a většina jeho předchůdců i nástupců. [9]Důležitým mezníkem v Rüstemově životě byl sňatek s jedinou sultánovou dcerou Mihrimah, uskutečněný z rozhodnutí Sulejmana v listopadu roku 1539. Byl jistě především mocenskou aliancí, spekuluje se o intrikách haseki Hürrem Sultan a o tom, že jako Sulejmanův zeť (dāmād) získal Rüstem výsadní postavení u dvora. Sultánovo rozhodnutí bylo ale zároveň projevem velkého uznání a důvěry. Rüstem v té době už osvědčil své mimořádné schopnosti ve správní a finanční sféře jako třetí vezír a bejlerbej Anatolie. Sultán si ho vážil jako vychovatele svých synů i pro jeho loajalitu a bystrý úsudek. Sňatek s Mihrimah byl jen logickým potvrzením této skutečnosti. Také Rüstemův tehdy už značný majetek sehrál asi svou roli. Výše mehiru, tedy majetkového vkladu, který přináší ženich do manželství pro svou budoucí ženu, byl v tomto případě víc než úctyhodný. [4] Oproti mnoha mýtů kolem tohoto manželství jsou fakta střízlivější a naznačují, že v něm nechyběla úcta a důvěra. Mihrimah čerpala ze zkušeností svého muže v politických a finančních záležitostech a v kritických okamžicích ho bezvýhradně podporovala. Dokazuje to i dopis, který napsala otci v období, kdy byl Rüstem po Mustafově smrti v roce 1553 zbaven úřadu velkovezíra a žil v nemilosti v Üsküdaru.
Na rozdíl od vztahu Sulejmana a Hürrem, o kterém se můžeme mnoho dozvědět z jejich rozsáhlé korespondence, dokumentují manželství Mihrimah a Rüstema především činy. Tak víme, že Rüstemův bratr Sinan byl roku 1553 pohřben v mauzoleu üsküdarské mešity Mihrimah Sultan - obdivuhodný důkaz manželské solidarity v době, kdy Rüstemova existence, nejen ta politická, visela na vlásku. Dalším důkazem je nadační listina Rüstema Paši z roku 1561, v níž ustanovuje Mihrimah jako vykonavatelku své poslední vůle a také jako svou následnici ve funkci správce nadačního fondu (vakıfu) Hürrem Sultan. [7] Odkázal jí i většinu svého jmění s přáním, aby realizovala některé jeho charitativní projekty a stavbu mešity nesoucí jeho jméno, která byla největším snem posledních let jeho života. Mešita patří ke skvostům architektury Velkého století.
V protikladu k fabulacím televizních seriálů není v životě Mihrimah Sultan doložen jiný muž než Rüstem. Historické prameny zmiňují ale v souvislosti s její charitativní činností architekta Mimara Sinana. Pro Mihrimah, Sulejmana a Rüstema Pašu vytvořil svá nejkrásnější díla, většinou nadační stavby religiózně sociálního charakteru, külliye. První takový komplex, Mešita princů (Şehzade Camii), objednaný samotným panovníkem, byl věnován památce Sulejmanova a Hürremina syna Mehmeda. Stavěl se v letech 1543-48 a je považován za jeden z nejkrásnějších Sinanových projektů vůbec. Dalšími proslulými nadačními díly jsou Süleymaniye (1550-58), Rüstempaşa Camii (1561-63?) s nádhernou majolikovou výzdobou z Izniku, Mihrimah Sultan İskele Camii v Üsküdaru (v asijské části Istanbulu, 1543-1548) a mešita Mihrimah Sultan u Edirnské brány (Edirnekapı Camii, v evropské části Istanbulu, 1562/63–1565 nebo 1570). [4] Mihrimah ovlivňovala, především v pozdějším věku, politická rozhodnutí svého otce a také svého bratra Selima, ale vždy zůstávala v pozadí. Manželství s Rüstemem bylo pro ni v tomto ohledu velkou školou. Přispělo jistě i k její schopnosti zacházet s financemi - jak při správě a zakládání nadačních fondů, tak i při podporování některých otcových a bratrových záměrů z jejích vlastních prostředků. Tím zároveň vždy upevňovala své postavení v mocenské hierarchii.
O dětech Mihrimah a Rüstema Paši mnoho nevíme. Nejpodrobněji se píše o jejich dceři Ayşe Hümaşah (Ayşe Hanım Sultan), narozené roku 1541. Její potomci, Rüstemovi vnuci a pravnuci, už ale do dějin osmanského státu nijak výrazněji nezasáhli. Jeden ze synů Mihrimah a Rüstema je pohřben vedle svého otce v jeho mauzoleu v zahradě Mešity princů (Şehzade camii). Zemřel o rok dříve než jeho otec při epidemii. Dva bezejmenné hroby v mešitě Mihrimah Sultan v Üsküdaru připomínají další syny, snad Murada (narozen 1545) a Mehmeda (1547). Vedle nich je i hrob Osmana Beye, Rüstemova syna z předchozího manželství (jméno jeho matky není známé). [13
Ze seriálu:
Rüstem je jeden z paşů Omanské říše. Dle některých zdrojů to byl strážce pokladnice, takový správce financí a také oblíbený politik Haseki Hürrem Sultan, což právě tato skutečnost nebyla popřena.
Rüstem je postarší, zatrpklý muž. I on baží po moci jako většina lidí a slouží sultánově manželce, matce pěti dětí, která má občas menší "problémy" s jistými konkubínami.
Dříve sloužil především sultánovi a staral se i o Mihrimah Sultan, která se občas chtěla projet na koni. Jeho skutečným pánem však byla žena, jejíž byl oblíbenec.
Poté, co se v paláci objevila Firuze Hatun(Hümeyra) a sultánovi zatemnila mysl, když se do ní naprosto bláznivě zamiloval, měla Hürrem menší těžkosti s tím, která z nich dvou se dostane k sultánovi na halvet.
Rüstem byl odvážný muž, a tak své paní pomáhal. Nejdříve dal uspávadlo do jídla Firuze a chystal se jí shodit z balkónu. Žena přežila jen díky Nigar kalfě, jež ji zachránila a paşu přemluvila.
Hürrem byla naprosto zničená a zuřivá. Po dalších pokusech požádala Rüstema, aby Firuze v lese zlomil vaz.
Bez jakýchkoli okolků se to rozhodl udělat, ale zastavil se, Firuze je perská princezna!
Perské tetování na jejím krku bylo zlé, sultánovi nepřátelé. Ten znak jí mohl zkazit život a měla by přijít o hlavu, ale kvůli sultánově lásce pouze odešla z paláce. Navždy?
Prozatím se toho více nedá říct. Doposud byl jen ve 3.Sérii seriálu, která se rozjíždí a je v tureckém jazyce.
A to je vše
pátek 1. listopadu 2013
Mihrimach- jediná Sultánova dcera , jeho Slunce
Nyní vám řeknu něco o Mihrimach:
Z histrie :
Mihrimah Sultan (21. března 1522, Istanbul, Osmanská říše – 25. ledna 1578, Istanbul, Osmanská říše) byla dcera osmanského sultána Sulejmana I. a jeho manželky Hürrem Sultan.[1]
26. listopadu 1539 se ve věku sedmnácti let provdala za sandžakbeje Anatolie Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. Měla s ním čtyři děti.
Pohřbena je v Sulejmanově mešitě (Süleymaniye Camii) v Istanbulu. [2][
Mihrimah vyrůstala v 1.sérii tak do pěti let. Hürrem se už takové malé se vším svěřovala a nedala na ni dopustit. Měla ji moc ráda už proto, že byla Mihrimah jediná osoba, kterou si směla vzít s sebou do prvního vyhnanství.
Mihrimah zde vyrostla asi tak do 10-12 let. Stala se trochu domýšlivou, pyšnou ale také krásnou jako její matka. Mihrimah si přála nosit korunu, ale rozbila ji. Nejhorší bylo, že nepatřila jí, ale její matce Hürrem, kterou po celém paláci znali jako pomstychtivou a nepřemožitelnou. Mihrimah to svedla na služebnou a vyřešilo se to celé až později.
Ve 2.sérii se zamilovala do Baliho Beye, který byl však možná i o 25 let starší a navíc miloval za tu dobu dvě ženy. Jedna zemřela a druhá měla patřit jinému.
Mihrimah vyrostla do dospělosti a její služebnou byla Firuze. Obě spolu vycházely dobře, dokud se neprovalilo Firuzeino tajemství o jejím vztahu se sultánem. Mihrimah se jí sice zprvu zastávala, ale chování otrokyně začalo být vůči Hürrem nepřijatelné.
Mihrimah zde už potkává i Rüstema, který si ji podle historie vzal za ženu. Také je zde ale jeden muž, na kterého zřejmě značně zapůsobila, ale uvidí se, zda ona bude jeho city opětovat...
Důležité také je, že brání svoji matku i proti Sah, Gülfem a Hatice, kterým nejednou ukázala, kde má místo její matka, když ji tak ponižují. Její láska k Bali Beyovi se také více prohloubila a ona mu posílala zamilované dopisy. Vše se změnilo, když Rüstem nechal jednoho s pomocníků harému, aby roznesl po harému falešné pověsti o tom, že Esmahan a Bali Bey spolu něco mají došlo to k uším Sah. Ta si usmyslela, aby zastavila pomluvy o její dceři, ji provdat za Bali Beye. Tento čin udělal princeznu velmi smutnou.
Vysmívala se Esmahan, že Bali Bey si nikdy takovou ženu, jako ona nevezme. Ovšem je velice překvapená a opět smutná, že se jí její matka snaží provdat za starého Rüstema. Zpočátku nesouhlasila. Hürrem se snažila přesvědčit svojí dceru, že by to bylo dobré pro dynastii a budoucnost její, Hürrem a sourozenců.
Když si Hürrem nechala předvolat Bali beye, Mihrimah stála ve vedlejší komnatě. Hürrem se ho ptala na důvod, proč si nechce vzít její dceru, ten ji řekne, že kvůli tomu, že si myslí, že Mihrimah je ještě dítě. Po tom nakonec se svatbou souhlasila.
Mihrimah Sultan (21. března 1522, Istanbul, Osmanská říše – 25. ledna 1578, Istanbul, Osmanská říše) byla dcera osmanského sultána Sulejmana I. a jeho manželky Hürrem Sultan.[1]
26. listopadu 1539 se ve věku sedmnácti let provdala za sandžakbeje Anatolie Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. Měla s ním čtyři děti.
Pohřbena je v Sulejmanově mešitě (Süleymaniye Camii) v Istanbulu. [2][
Ze seriálu:
Mihrimah je jediná dcera sultána Sulejmana chána. Je jeho jedinou dcerou a zároveň i jedinou dcerou Haseki Hürrem Sultan, která má kromě ní ještě čtyři bratry, z nichž je jeden starší než Mihrimah. Také má Mihrimah jednoho nevlastního, prince Mustafu, který je synem Hürreminé konkurentky.
Hürrem se dozvěděla, že je těhotná a nedávala si jinou možnost, než že bude mít opět syna. Chlubila se tím komukoliv jakýmkoliv způsobem, hlavně, když všem svým nepřátelům zkazila náladu.
Nadešel den porodu a mezitím, co se Hürrem modlila za syna, Mahidevran si přála její smrt nebo narození dcery. Sultán nemohl nijak podpořit Hürrem, neboť byl právě na výpravě.
Hürrem po porodu usnula a poté, co se probrala, si vzala do náručí "svého syna" a málem všechny seřvala za to, že se jí narodila dcera. Nakonec však ji vzala k sobě, a i když ji odmítala zprvu, poté ji přijala a byla ochotná chránit přede všemi.
Nadešel den porodu a mezitím, co se Hürrem modlila za syna, Mahidevran si přála její smrt nebo narození dcery. Sultán nemohl nijak podpořit Hürrem, neboť byl právě na výpravě.
Hürrem po porodu usnula a poté, co se probrala, si vzala do náručí "svého syna" a málem všechny seřvala za to, že se jí narodila dcera. Nakonec však ji vzala k sobě, a i když ji odmítala zprvu, poté ji přijala a byla ochotná chránit přede všemi.
Mihrimah vyrůstala v 1.sérii tak do pěti let. Hürrem se už takové malé se vším svěřovala a nedala na ni dopustit. Měla ji moc ráda už proto, že byla Mihrimah jediná osoba, kterou si směla vzít s sebou do prvního vyhnanství.
Mihrimah zde vyrostla asi tak do 10-12 let. Stala se trochu domýšlivou, pyšnou ale také krásnou jako její matka. Mihrimah si přála nosit korunu, ale rozbila ji. Nejhorší bylo, že nepatřila jí, ale její matce Hürrem, kterou po celém paláci znali jako pomstychtivou a nepřemožitelnou. Mihrimah to svedla na služebnou a vyřešilo se to celé až později.
Ve 2.sérii se zamilovala do Baliho Beye, který byl však možná i o 25 let starší a navíc miloval za tu dobu dvě ženy. Jedna zemřela a druhá měla patřit jinému.
Mihrimah vyrostla do dospělosti a její služebnou byla Firuze. Obě spolu vycházely dobře, dokud se neprovalilo Firuzeino tajemství o jejím vztahu se sultánem. Mihrimah se jí sice zprvu zastávala, ale chování otrokyně začalo být vůči Hürrem nepřijatelné.
Mihrimah zde už potkává i Rüstema, který si ji podle historie vzal za ženu. Také je zde ale jeden muž, na kterého zřejmě značně zapůsobila, ale uvidí se, zda ona bude jeho city opětovat...
Důležité také je, že brání svoji matku i proti Sah, Gülfem a Hatice, kterým nejednou ukázala, kde má místo její matka, když ji tak ponižují. Její láska k Bali Beyovi se také více prohloubila a ona mu posílala zamilované dopisy. Vše se změnilo, když Rüstem nechal jednoho s pomocníků harému, aby roznesl po harému falešné pověsti o tom, že Esmahan a Bali Bey spolu něco mají došlo to k uším Sah. Ta si usmyslela, aby zastavila pomluvy o její dceři, ji provdat za Bali Beye. Tento čin udělal princeznu velmi smutnou.
Vysmívala se Esmahan, že Bali Bey si nikdy takovou ženu, jako ona nevezme. Ovšem je velice překvapená a opět smutná, že se jí její matka snaží provdat za starého Rüstema. Zpočátku nesouhlasila. Hürrem se snažila přesvědčit svojí dceru, že by to bylo dobré pro dynastii a budoucnost její, Hürrem a sourozenců.
Když si Hürrem nechala předvolat Bali beye, Mihrimah stála ve vedlejší komnatě. Hürrem se ho ptala na důvod, proč si nechce vzít její dceru, ten ji řekne, že kvůli tomu, že si myslí, že Mihrimah je ještě dítě. Po tom nakonec se svatbou souhlasila.
A to je vše :)
čtvrtek 31. října 2013
Hurrem Haseki Sultan ( Alexandra , Valide , Roxelana)
Z historie :
Haseki Hürrem Sultan (turecky Hürrem z perského خرم – ḫurram‚ radostiplná; známa také jako Roxelane – skythská žena, Roxelana, Roxolana, Ruziac nebo La Rossa – Rudovlasá); 1505 nebo 1506, Ukrajina – 17. dubna 1558, Istanbul) byla manželka tureckého sultána Sulejmana Nádherného, matka sultána Selima II.
Sulejman I., syn Selima I. Hrozného, byl jedním z nejznámějších tureckých sultánů. V Evropě ho nazývali Nádherný, v Turecku Kanuni (Zákonodárce) pro zavedení souboru zákonů, vytvořených na podporu zájmů feudálů a připoutání rolníků k jejich usedlostem, jež většinou těmto feudálům náležely; fakticky jeho zákony zavedly v Turecku nevolnictví.
Do sultánova serailu, resp. do jeho harému, zvaného «Bab-us-saade (Brána blaženství)», se Roxolana dostala jako prostá konkubína, záhy se však stala Sulejmanovou velkou láskou. Sultán jí dokonce věnoval své verše (byl básníkem a psal pod pseudonymem Muhibbi). Zakrátko dosáhla toho, že dosavadní sultánova žena Gülbahar přišla o Sulejmanovu přízeň, a po léta byla jeho jedinou ženou.
Podle zákonů islámu mohl mít sultán čtyři zákonité ženy a tolik souložnic, kolik byl schopen uživit. Podle tradice se však sultánové do Sulejmana I. neženili. Fakticky se Roxolana stala první oficiální manželkou Sulejmana I. Před svatbou, jež se uskutečnila v roce 1530, přijala samozřejmě islámskou víru. Jejich prvorozený se narodil v roce 1521.
Dopis Roxolany polskému králi Zikmundu II. Augustovi.
Roxolana, jedna z nejvzdělanějších žen své doby, přijímala zahraniční posly a vyslance, odpovídala na dopisy zahraničních panovníků, vlivných velmožů a umělců. Měla tedy pravděpodobně významný vliv na tureckou zahraniční politiku; zachovaly se její dva listy polskému králi Zikmundu Augustovi, v nichž vyjadřovala účast po smrti Zikmunda I. Starého. Existuje teorie, že relativně vlídná politika Sulejmana vůči Polsku měla svůj původ v Roxolanině vlivu, jež pociťovala stále silné vazby k rodné zemi.
Z její iniciativy (jako první ženy v Turecku) byla v Istanbulu postavena řada mešit, lázně a madrasy (náboženské školy), kromě Istanbulu pak i např. v Mekce, Medině a Drinopolu.
- syn Mehmed (1521–1543)
- dcera Mihrimah (1522–1578) ∞ Rüstem Paša (1500–1561), turecký velkovezír
- syn Abdullah (1522–1523)
- syn Selim (1524–1574) – Sulejmanův nástupce jako Selim II
- syn Bayezid (1525–1562)
- syn Cihangir (1531–1553)
Roxelana zemřela ve spánku, služebné ji našli mrtvou v posteli 17. dubna 1558.
Na Roxolaninu počest byl nazván druh opic Langur Čínsky (Pygathrix roxellana), vyznačující se (tak jako ona) nahoru ohrnutým nosem – "pršákem".
Ze seriálu:
Hürrem Sultan je hlavní postavou historického/romantického seriálu Velkolepé Století. Tento seriál ovšem není jediný, kde byla tato postava osmanské historie vyobrazena, kromě tohoto vznikl před léty i další seriál, který se ovšem jmenoval přesně jako ona, Hürrem Sultan. Velkolepé století je ovšem o mnoho let mladší, neboť to vznikalo v roce 2011, kdežto seriál Hürrem Sultan v roce 2003, kde ji ztvárnila herečka Gülben Ergen.
V tomto novějším seriále, který je tureckého původu (samozřejmě) ji ovšem hraje herečka původem z Německa, celým jménem Meryem Sarah Uzerli. Ta se v Německu narodila a také tam vystudovala školu, ovšem do menšího povědomí vícero lidí se dostala až po dostání role Hürrem Sultan.
V 1. Sérii z počátku byla jako každá jiná žena, ovšem nemohlo nikomu uniknout, že od středu 1. Série po velkou část 2. Série byla poměrně baculaté postavy.
Ve 3. Sérii je ale vidno, že velice zhubla.
Ale zase těžko říct, jestli si zaslouží zlou. Vražda jejích rodičů z ní udělala malou bestii, která toužila po odplatě, ale milovala své děti, dokázala být přátelská a dokázala soucítit, ovšem vše to záviselo na tom, jestli je kolem ní někdo, který by ohrozil její postavení.
Co se týče špatných činů, byla velice drzá, otrávila jedem svou nejlepší kamarádku, pokusila se zabít kastilskou princeznu, nahrála 2 „pokusy o vraždy“ tak, aby to všichni svedli na Mahidevran (u jednoho jí to vyšlo), zneužívala někdy svých pravomocí, byla přílišně arogantní a toužila vždy po kruté odplatě, popálila tvář dvou otrokyním (po té, co to samé ony udělaly jí), málem na chodbě uškrtila Fatmu Hatun a bylo toho mnohem víc … lze spekulovat, zda si ona tu zlou zaslouží, anebo podněty, které v ní tu mrchu vyvolaly jsou dostatečná omluva?
Hürrem byla naprosto výbušné, arogantní a pomstychtivé povahy. Byla schopna si udělat nepřátelé na všech stranách a se starými přáteli vést válku na život a na smrt. Z počátku byla její arogance přílišně přehnaná, neboť jako jediné se jí dařilo razit si cestu skrze sultánovu ložnici a závist ostatních jí dělala jen dobře. Byla prostořeká a nedbala na zákony a pravidla, což jí párkrát stálo málem život a vyhnanství.
Vzhledově není jasné, jestli byla krásná, nebo ošklivá dle historie, ale v seriálu ji zobrazili jako zelenookou a vysokou zrzku, která zaujala sultána svým neodolatelným šarmem a schopností přitáhnout pozornost.
Na konci 2. Série je Hürrem korunována na hlavní sultánku, která za vše zodpovídá, ovšem tím si nadělala ještě více nepřátel, ale o tom už je série 3. …
Zdě je řeč, kterou Hürrem „pronesla“ při svém korunování.
<i>„Jsem Alexandra,
otrokyně z Ruthenie, kterou prodali do osmanského paláce,
otrokyně, kterou Dněpr odnesl až na širé Černé moře,
otrokyně, které zabili matku, otce, sourozence a milované,
Alexandra, která se modlí za to,
aby se co nejdříve potkala v nebi se svojí rodinou.
Ta, která v sedmnácti letech podstoupila velké muky
a zakusila, co je to bolest.
Jsem ta, která v jediný den ztratila celou svoji rodinu.
Jsem Alexandra,
jsem otrokyně Alexandra, nikomu jsem nepověděla o své bolesti,
nepodělila jsem se o svůj žal,
ponořila jsem se do hlubin,
bolest jsem utopila v moři,
na všechno, co mi ubližovalo, jsem odpověděla smíchem,
slzy jsem prolévala jenom nad svojí rodinou.
Z otrokyně jsem stvořila ženu, která se vzepřela osudu.
A teď jsem na místě, kde se změnil můj osud,
v paláci sultána Sulejmana.
Palác, který jsem chtěla zničit, je mým domovem.
Jak jsem měla vědět, že srdce, které bilo pro pomstu,
bude jednou bít pro lásku.
Jsem Hürrem,
otrokyně, konkubína, oblíbenkyně, matka 5 dětí sultána Sulejmana,
jeho milovaná Hürrem.
Jeho pižmo, jeho jantar, jeho všechno na světě,
jeho láska, jeho měsíc, jeho krásná,
jeho přítelkyně, jeho blízká, jeho život….
Jsem Hürrem,
šťastný matka svých šťastných dětí,
Mehmeta, Mihrimah, Selima, Beyazita a Cihangira.
Jsem sultánova manželka.
Děti moje,
dala jsem vám i sama sobě slib.
Přísahala jsem vám, že jednoho dne přede mnou pokleknou všichni ti,
kterým jsem klečíc musela líbat jejich šat.
Nadešel ten den. Nadešel konec mých nepřátelů,
kteří mi způsobili tolik utrpení, tolik neštěstí a nekonečnou bolest.
Nechť se mě teď bojí, protože každým nadechnutím vdechnu jed,
stanu se ohněm a spálím je.
Co je to harém?
Odteď budu řídit svět!“</i>
No a to je asi všechno
Sultánovi sestry
Nyní vám napíšu něco o Sultánových sestrách.
Fatma Sultan
O té zatím nic nevím , ale spatříte ji ve 4 sérii.
Sah Sultan
Şah Sultan je jednou z dětí Ayse Sultan. Jejími sourozenci jsou Beyhan, Hatice a v seriálu se dále je její bratr Sulejman. Je dcerou Selima chána, který však při začátku seriálu byl právě mrtvý a Sulejman nastoupil na trůn.
Podle historie se v roce 1523 stala manželkou Lütfiho Paşi a jemu porodila dvě dcery. V seriálu se objevila její dcera Esmahan.
Şah je jedna se sultánek, jedna z dětí Selima chána, tudíž má postavení hned po sultánovi dá se říct největší spolu se svými sestrami. Je i výš než Hürrem, která z žádného vznešeného rodu nepochází a bývala chudou dívkou z Krymu.
Şah je velice krásná žena. Snad ze všech sester i nejkrásnější a nosí vždy honosné šaty.
Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!
Po příjezdu jejím do Osmanské říše se zdálo, že s Hürrem vychází. Měla ráda moc i její děti a zvláště Mihrimah, které nechtěla uvěřit, že tak vyrostla. Dokonce se snažila mírnit i Hatice, tkerá neustále narážela na Hürrem a snažila se Şah před ní uchránit.
Smrt Ibrahima se zdá ale vše mění...
Podle jistých zdrojů Şah Ibrahima dříve milovala
Zprvu přátelská a sympatická Şah se mění v pěknou bestii a mrchu, její druhá tvář je snad nejhorší, jakou palác Top Kapi kdy poznal a to je co říct, neboť za postrach byla vždy a všude považována Haseki Hürrem. Şah záčína Hürrem vinit z mnohých věcí a pomáhá Hatice dohnat Hürrem k šílenství ...
Beyhan Sultan
Beyhan sultan je dcerou Ayse sultan a sultána Selima. Také je méně hezkou sestrou Hatice sultan a sultána Sulejmana I.
Byla provdána za Ferhata pašu a bydlela společně s ním a s jejich dětmi. Občas navštěvovala svou rodinu v paláci svého bratra, kde žila i jejich matka. Jednou to, ale zas tak dobrý nápad nebyl.
Beyhan se vypravila za svou matkou do Konstantinopole, ale její manžel měl několik prohřešků vůči sultánovi a choval se nezodpovědně. Byl několikrát napomenut, ale jednou, když to udělal znovu a sultán se rozhodl to už netolerovat, tak zrovna s Beyhan přijeli. Ayse sultan se o tom dozvěděla i o tom, že Ferhata potrestají, tak nechtěla, aby její dcera byla při tom. Vzala jí do paláce své sestry Hatice, kde Beyhanina sestra bydlela s manželem a tam strávili celé odpoledne skoro.
Mezitím se Ayse dozvěděla, že trestem pro Ferhata byla smrt. Zemřel před očima manžela Beyhaniny sestry Ibrahima paši.
Beyhan se veselá vrátila z návštěvy a kráčela za svým bratrem, který ji však zklamal, když řekl, že Ferhat je už mrtvý. Beyhan to vyčítala i své matce, že ji odvedla pryč z paláce a věděla o tom. Tudíž se rozhodla odjet a svému bratru řekla, že je sice její vládce, ale už není její bratr. Tímto mezi ně zasela dlouhé mlčení a vratila se až ve chvíli, kdy umřela Ayse sultan.
Ale ani po tak dlouhé době ještě neodpustila.
A konečně asi ta co se tam nejvíc objevila:
Hatice Sultan
Hatice porodila syna Mehmeda (Zde na postavách je také přidán princ Mehmet, ale ten je dítětem Hürrem Sultan, tento prince v raném dětství zemřel, a proto zde zatím není přidán), ten se ale narodil přidušený a díky zásahu Hürrem ho převedli k životu. Hatice si bohužel Mehmeda moc neužila, zemřel několik dní po tom. Propadala šílenství, začali se jí zdát zlé sny a nařkla Nigar Kalfu že jí zabila syna, protože je zamilovaná do Ibrahima. Hatice si dokonce při koupeli podřeže žíly, díky Nigar přežije. Šťastný osud jí však nečeká, Ibrahim využije toho že ho Nigar miluje a svede jí.
Mahidevran, která Nigar nenávidí řekne Hatice aby se jí zbavila. No tím nemyslí aby jí vyhnala, ale aby jí provdala. Hatice jí vybere Matrakçıho Nasuha, pak jí to s Ibrahimem povědí a Nigar není moc nadšená. V této době již Hatice je opět těhotná a porodí v den svatby Nigar. Ibrahim však Nigar miluje a ak řekne svého příteli Matrakçımu, že mu ještě něco dluží a že než stačí s Nigar ulehnout na lože tak jí zapudí. Smutný Matrakçı to udělá a nechá tam uplakanou Nigar samotnou. Nigar tam dlouho sama nezůstane, příjde tam Ibrahim a vyspí se spolu. Hatice mezitím porodí Ibrahimovi dvojčata, dceru a syna Osmana. Ibrahim se s Nigar stále schází a dokonce jí koupí dům a Nigar se s Matrakçım rozvede. Hatice řekne že se rozvedli proto, jelikož on chtěl dítě a ona nemohla otěhotnět. Valide Sultan, matka Hatice ultan si myslí že Ibrahim její dceru podvádí a nechá ho sledovat. Zjistí kdo je ta žena a šokuje jí to. Nechá si zavolat Nigar Kalfu a vynadá jí dokonce jí i uhodí a když jí Nigar řekne aby se nad nima slitovala a sáhn si na břicho, tak se Valide přitíží. Nigar nechá někam zavřít a jde to povědět svému synovi, než mu to ale poví dostane infartkt.
Všechno se však dozvěděla o Nigar a Ibrahmovi Hürrem Sultan, která Ibrahima nenávidí a řekla to Valide která už jen ležela a nemohla mluvit. Valide ze strachu o svou dceru zemřela. Hatice se později od Hürrem dozvěděla o poměru Nigar s svého manžela a že čeká dítě. Hatice se s Nigar setká a ta tvrdí že dít čeká s Matrakçım, Hatice si zavolá Matrakçıho ten tvrí to samé a hned vše poví Ibrahmovi. Ibrahim řekne Hatice pravdu, že to dítě je jeho a že to z něj udělala Hatice. Hatice vězní Nigar dál u sebe.
Hatice má nadále pod rukou Nigar Kalfu, který co nejdříve bude rodit. Tentokrát už však není v komnatě, nýbrž ve vězení, kde ji jednoho dne přepadnou porodní bolesti. Nigar Kalfě se na rodí dívka, ale Hatice má v rukávu jeden plán...
Hatice nenávidí Hürrem, která jí dříve byla oporou a nejlepší kamarádkou. Tato změna je tak trochu změna pro všechny, neboť, když Hürrem nabyla vyšší hodnosti, tak si myslí, že si na Hatice může dovolovat, ale je spíš právě Hatice, která dělá věc ještě horší a Hürrem vrazí facku.
První facku jí dá v Hürremině nové komnatě, a když se schyluje ke druhé, jež jí chce dát v hlavním sále harému, Hürrem jí chytne ruku a vraždeným pohledem se na sebe obě dívají.
Zároveň Haticiny děti krásně dospívají a sama Hatice lepší svůj vztah s Ibrahimem, ač jsou stále nějaké potíže a překážky
A to byli všechny Sultánovi sestry.
Fatma Sultan
Sah Sultan
Şah Sultan je jednou z dětí Ayse Sultan. Jejími sourozenci jsou Beyhan, Hatice a v seriálu se dále je její bratr Sulejman. Je dcerou Selima chána, který však při začátku seriálu byl právě mrtvý a Sulejman nastoupil na trůn.
Podle historie se v roce 1523 stala manželkou Lütfiho Paşi a jemu porodila dvě dcery. V seriálu se objevila její dcera Esmahan.
Şah je jedna se sultánek, jedna z dětí Selima chána, tudíž má postavení hned po sultánovi dá se říct největší spolu se svými sestrami. Je i výš než Hürrem, která z žádného vznešeného rodu nepochází a bývala chudou dívkou z Krymu.
Şah je velice krásná žena. Snad ze všech sester i nejkrásnější a nosí vždy honosné šaty.
Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!
Po příjezdu jejím do Osmanské říše se zdálo, že s Hürrem vychází. Měla ráda moc i její děti a zvláště Mihrimah, které nechtěla uvěřit, že tak vyrostla. Dokonce se snažila mírnit i Hatice, tkerá neustále narážela na Hürrem a snažila se Şah před ní uchránit.
Smrt Ibrahima se zdá ale vše mění...
Podle jistých zdrojů Şah Ibrahima dříve milovala
Zprvu přátelská a sympatická Şah se mění v pěknou bestii a mrchu, její druhá tvář je snad nejhorší, jakou palác Top Kapi kdy poznal a to je co říct, neboť za postrach byla vždy a všude považována Haseki Hürrem. Şah záčína Hürrem vinit z mnohých věcí a pomáhá Hatice dohnat Hürrem k šílenství ...
Beyhan Sultan
Byla provdána za Ferhata pašu a bydlela společně s ním a s jejich dětmi. Občas navštěvovala svou rodinu v paláci svého bratra, kde žila i jejich matka. Jednou to, ale zas tak dobrý nápad nebyl.
Beyhan se vypravila za svou matkou do Konstantinopole, ale její manžel měl několik prohřešků vůči sultánovi a choval se nezodpovědně. Byl několikrát napomenut, ale jednou, když to udělal znovu a sultán se rozhodl to už netolerovat, tak zrovna s Beyhan přijeli. Ayse sultan se o tom dozvěděla i o tom, že Ferhata potrestají, tak nechtěla, aby její dcera byla při tom. Vzala jí do paláce své sestry Hatice, kde Beyhanina sestra bydlela s manželem a tam strávili celé odpoledne skoro.
Mezitím se Ayse dozvěděla, že trestem pro Ferhata byla smrt. Zemřel před očima manžela Beyhaniny sestry Ibrahima paši.
Beyhan se veselá vrátila z návštěvy a kráčela za svým bratrem, který ji však zklamal, když řekl, že Ferhat je už mrtvý. Beyhan to vyčítala i své matce, že ji odvedla pryč z paláce a věděla o tom. Tudíž se rozhodla odjet a svému bratru řekla, že je sice její vládce, ale už není její bratr. Tímto mezi ně zasela dlouhé mlčení a vratila se až ve chvíli, kdy umřela Ayse sultan.
Ale ani po tak dlouhé době ještě neodpustila.
A konečně asi ta co se tam nejvíc objevila:
Hatice Sultan
Hatice se narodila roku 1496 jako dcera Ayse Sultan a Selima I. Hatice Sultan je milovaná sestra sultána Sulejmana I.. který si přeje jen to, aby jeho předrahá sestra byla šťatná, což se mu ze začátku příliš nedařilo. Má ještě starší sestru Beyhan Sultan a její bratři zemřeli jako malý. Hatice miluje Ibrahima pashu a většinou má ve tváři smutný výraz. Dalo by se říct že se tváří jako kdyby umírala. Jako velice mladou dívku jí provdali a i velice mladá ovdověla.
Její bratr sultán Sulejman I. jí zasnoubil se synem (momentálně bývalého) pashy. Její snoubenec však krátce před svatbou těžce onemocněl a svatba byla tedy odložena. To jí alespoň donutilo se trošku usmát.
Úsměv jí ale rychle přešel když se s ní Ibrahim rozloučil a odjel hledat své příbuzné. Jejich setkání přerušili stráže kteří Ibrahima dovedli k sultánovi.
Sultán jmenoval Ibrahima novým pashou. Ibrahim byl rád že ho sultán nenechal popravit, ale i přes to odjel a nechal sultánovi dopis, ve kterém vyznával svou lásku k Hatice Sultan.
Sultán po přečtení toho dopisu nechal přivést Ibrahima zpět do paláce. Ibrahim pasha zase čekal trest smrti, ale místo toho sultán zrušil zasnoubení jeho sestry se synem bývalého pashy a místo toho zasnoubil Hatice s Ibrahimem. Hatice a Ibrahim se vzali a Hatice otěhotněla, bohužel však potratila když utíkala před janičáři a spadla ze schodů.
Úsměv jí ale rychle přešel když se s ní Ibrahim rozloučil a odjel hledat své příbuzné. Jejich setkání přerušili stráže kteří Ibrahima dovedli k sultánovi.
Sultán jmenoval Ibrahima novým pashou. Ibrahim byl rád že ho sultán nenechal popravit, ale i přes to odjel a nechal sultánovi dopis, ve kterém vyznával svou lásku k Hatice Sultan.
Sultán po přečtení toho dopisu nechal přivést Ibrahima zpět do paláce. Ibrahim pasha zase čekal trest smrti, ale místo toho sultán zrušil zasnoubení jeho sestry se synem bývalého pashy a místo toho zasnoubil Hatice s Ibrahimem. Hatice a Ibrahim se vzali a Hatice otěhotněla, bohužel však potratila když utíkala před janičáři a spadla ze schodů.
Hatice porodila syna Mehmeda (Zde na postavách je také přidán princ Mehmet, ale ten je dítětem Hürrem Sultan, tento prince v raném dětství zemřel, a proto zde zatím není přidán), ten se ale narodil přidušený a díky zásahu Hürrem ho převedli k životu. Hatice si bohužel Mehmeda moc neužila, zemřel několik dní po tom. Propadala šílenství, začali se jí zdát zlé sny a nařkla Nigar Kalfu že jí zabila syna, protože je zamilovaná do Ibrahima. Hatice si dokonce při koupeli podřeže žíly, díky Nigar přežije. Šťastný osud jí však nečeká, Ibrahim využije toho že ho Nigar miluje a svede jí.
Mahidevran, která Nigar nenávidí řekne Hatice aby se jí zbavila. No tím nemyslí aby jí vyhnala, ale aby jí provdala. Hatice jí vybere Matrakçıho Nasuha, pak jí to s Ibrahimem povědí a Nigar není moc nadšená. V této době již Hatice je opět těhotná a porodí v den svatby Nigar. Ibrahim však Nigar miluje a ak řekne svého příteli Matrakçımu, že mu ještě něco dluží a že než stačí s Nigar ulehnout na lože tak jí zapudí. Smutný Matrakçı to udělá a nechá tam uplakanou Nigar samotnou. Nigar tam dlouho sama nezůstane, příjde tam Ibrahim a vyspí se spolu. Hatice mezitím porodí Ibrahimovi dvojčata, dceru a syna Osmana. Ibrahim se s Nigar stále schází a dokonce jí koupí dům a Nigar se s Matrakçım rozvede. Hatice řekne že se rozvedli proto, jelikož on chtěl dítě a ona nemohla otěhotnět. Valide Sultan, matka Hatice ultan si myslí že Ibrahim její dceru podvádí a nechá ho sledovat. Zjistí kdo je ta žena a šokuje jí to. Nechá si zavolat Nigar Kalfu a vynadá jí dokonce jí i uhodí a když jí Nigar řekne aby se nad nima slitovala a sáhn si na břicho, tak se Valide přitíží. Nigar nechá někam zavřít a jde to povědět svému synovi, než mu to ale poví dostane infartkt.
Všechno se však dozvěděla o Nigar a Ibrahmovi Hürrem Sultan, která Ibrahima nenávidí a řekla to Valide která už jen ležela a nemohla mluvit. Valide ze strachu o svou dceru zemřela. Hatice se později od Hürrem dozvěděla o poměru Nigar s svého manžela a že čeká dítě. Hatice se s Nigar setká a ta tvrdí že dít čeká s Matrakçım, Hatice si zavolá Matrakçıho ten tvrí to samé a hned vše poví Ibrahmovi. Ibrahim řekne Hatice pravdu, že to dítě je jeho a že to z něj udělala Hatice. Hatice vězní Nigar dál u sebe.
Hatice má nadále pod rukou Nigar Kalfu, který co nejdříve bude rodit. Tentokrát už však není v komnatě, nýbrž ve vězení, kde ji jednoho dne přepadnou porodní bolesti. Nigar Kalfě se na rodí dívka, ale Hatice má v rukávu jeden plán...
Hatice nenávidí Hürrem, která jí dříve byla oporou a nejlepší kamarádkou. Tato změna je tak trochu změna pro všechny, neboť, když Hürrem nabyla vyšší hodnosti, tak si myslí, že si na Hatice může dovolovat, ale je spíš právě Hatice, která dělá věc ještě horší a Hürrem vrazí facku.
První facku jí dá v Hürremině nové komnatě, a když se schyluje ke druhé, jež jí chce dát v hlavním sále harému, Hürrem jí chytne ruku a vraždeným pohledem se na sebe obě dívají.
Zároveň Haticiny děti krásně dospívají a sama Hatice lepší svůj vztah s Ibrahimem, ač jsou stále nějaké potíže a překážky
Číše sultánovy trpělivosti se naplnila a přetekla, Ibrahimův život se krátí neúprosně rychle a jednoho dne přvezou k Haticinému paláci rakev. V ní leží Ibrahim, mrtvý, uškrcený sultánovými vrahy.
Nenávist vůči Hürrem se stále více prohlubuje a to nejenom ze strany Hatice, ale i ze strany jejích dvou sester, Şah a Beyhan.
Není žádným tajemstvím, že Hatice vede již dlouhou dobu válku s Hürrem a zatahuje do ní i další část celého paláce, včetně špehů, najatých otrokyň a podplacených politiků. To, co by ovšem nikdo jen tak nečekal, bylo absolutní přetečení poháru trpělivosti Hürrem a propuknutí "menší" agresivní scénky.
Hatice na Hürrem nechala uvalit černou magii, čímž jí ničila život. Na sultánovu manželku toho bylo už přes příliš, občas omdlévala, byla zdeptaná a nevěděla si rady ... Hatice si k ní nakonec neodpustila jednu poznámku, čímž ji nahněvala definitivně a Hürrem ji na palácové chodbě zbila.
Hatice sultánovi řekla, že za to zbití může Hürrem. Ta ho ale přesvědčila o své nevině (i když to udělala), čímž sultán začal pochybovat o Haticiném duševním stavu.
Také ukrývala majetek, který zůstal po smrti Ibrahima. Když se to sultán dozvěděl, oženil ji s Hüsreva Pasu. Zpočátku se svatbou nesouhlasila, ale nakonec si ho vzala, ovšem žili ale každý někde jinde. Hatice zůstala u své sestry Sah.
Není žádným tajemstvím, že Hatice vede již dlouhou dobu válku s Hürrem a zatahuje do ní i další část celého paláce, včetně špehů, najatých otrokyň a podplacených politiků. To, co by ovšem nikdo jen tak nečekal, bylo absolutní přetečení poháru trpělivosti Hürrem a propuknutí "menší" agresivní scénky.
Hatice na Hürrem nechala uvalit černou magii, čímž jí ničila život. Na sultánovu manželku toho bylo už přes příliš, občas omdlévala, byla zdeptaná a nevěděla si rady ... Hatice si k ní nakonec neodpustila jednu poznámku, čímž ji nahněvala definitivně a Hürrem ji na palácové chodbě zbila.
Hatice sultánovi řekla, že za to zbití může Hürrem. Ta ho ale přesvědčila o své nevině (i když to udělala), čímž sultán začal pochybovat o Haticiném duševním stavu.
Také ukrývala majetek, který zůstal po smrti Ibrahima. Když se to sultán dozvěděl, oženil ji s Hüsreva Pasu. Zpočátku se svatbou nesouhlasila, ale nakonec si ho vzala, ovšem žili ale každý někde jinde. Hatice zůstala u své sestry Sah.
A to byli všechny Sultánovi sestry.
:)
středa 23. října 2013
Chcete soutěž?
Chcete soutěž ? Jestli jo tak pište.
PS: na obrázku je nová Hurrem ( Vahide Gordum) a Mihrimach
úterý 22. října 2013
Sultánovi milenky a ženy
Sultán Sulejman měl mnoho žen a ještě víc milenek. Teď vám ukážu a řeknu něco o nich.
O to, kdo byla první žena, která patřila sultánovi není pochyb. Jiná věc je ale, která z nich byla první konkurenta Hürrem ?
Úplně první žena byla Gulfem Hatun. Avšak po smrti jejích dětí neměla se Sultánem nic takže nebyla konkurenta Hurrem.
Druhá byla Mahidevran Sultan. Ta proti Hurrem bojovala dlouho , avšak u Sultána za tu dobu byla asi jenom 3x. A po smrti Mustafy se stáhla do ústraní.
Dále byla Ayse Hatun. Ta ,ale neporodila Sultánovi žádného potomka.
Potom jediná Hurremina kamarádka Gulnihal. Potom se s ní udobřila
Po ní byla Sadika Hatun. Chtěla Sultána zabít za to že jí zabil manžela na její vlastní svatbě.
Po ní byla Ruska Tanya. Měla k němu jít i její kamarádka Nina ,ale nešla.
Po ní asi jedna z nejmocnějších Princezna Isabela Fortuna. Hurrem se jí zbavila a nikdo o ní potom neslyšel.
Potom následovali dvě které s ním nic neměli. Mila Hatun ,ale její fotku jsem nenašla a ještě Olga Hatun a tu zde máte.
Na začátku se objevila největší sokyně Firuze Hatun. Ta Sultána očarovala přímo mávnutím proutku při vášnivém tanci.
Potom přišla Valerie a ta Sultánovi porodila syna.
Něco o Hurrem
Když přišla Hurrem jmenovala se Alexandra. Okouzlila Sultána v tanci. Potom mu porodila 5 dětí.
Později se stala Valide a starala se o harém. Její syn Selim se stal potom sultánem. Hurrem byla Sultánova nejoblíbenější.
O to, kdo byla první žena, která patřila sultánovi není pochyb. Jiná věc je ale, která z nich byla první konkurenta Hürrem ?
Úplně první žena byla Gulfem Hatun. Avšak po smrti jejích dětí neměla se Sultánem nic takže nebyla konkurenta Hurrem.
Dále byla Ayse Hatun. Ta ,ale neporodila Sultánovi žádného potomka.
Potom jediná Hurremina kamarádka Gulnihal. Potom se s ní udobřila
Po ní byla Sadika Hatun. Chtěla Sultána zabít za to že jí zabil manžela na její vlastní svatbě.
Po ní byla Ruska Tanya. Měla k němu jít i její kamarádka Nina ,ale nešla.
Po ní asi jedna z nejmocnějších Princezna Isabela Fortuna. Hurrem se jí zbavila a nikdo o ní potom neslyšel.
Potom následovali dvě které s ním nic neměli. Mila Hatun ,ale její fotku jsem nenašla a ještě Olga Hatun a tu zde máte.
Na začátku se objevila největší sokyně Firuze Hatun. Ta Sultána očarovala přímo mávnutím proutku při vášnivém tanci.
Potom přišla Valerie a ta Sultánovi porodila syna.
Něco o Hurrem
Když přišla Hurrem jmenovala se Alexandra. Okouzlila Sultána v tanci. Potom mu porodila 5 dětí.
Později se stala Valide a starala se o harém. Její syn Selim se stal potom sultánem. Hurrem byla Sultánova nejoblíbenější.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)